Panna cotta znamená italsky vařená smetana. A o to tu jde. Nic jednoduššího snad ani nemůže být. Prostě se ohřeje smetana, osladí se, přidá se želatina a nechá se to v lednici zatuhnout. Základní verze je jen takto smetanová, a to se k ní pak hodí přidat nějaké ovoce. Když ale smetanu provoníte pravou vanilkou, můžete si vystačit se samotným krémem. Je opravdu lahodný, takové něžné pohlazení. A je chutnější než pudink, to můžu říct, protože to nekazí chuť škrobu. Někdo nalévá krém do mističek a po zatuhnutí ho vyklopí, ale je tu riziko, že se vyklopení nepovede a celý dezert přijde vniveč. V poháru nebo ve vinné sklenici přitom vypadá moc hezky a je to bez rizika. Navíc si pomocí naklánění můžete pohrát s geometrickými efekty.

Mandarinkové želé

• 100 ml mandarinkového pyré (stačila 1 konzerva mandarinek, taková malá, ale už nevím, kolik gramů)
• 1 lžička cukru moučka
• 2 plátky želatiny Dr. Oetker

Panna cotta s vanilkou

• 200 ml smetany
• 50 ml mléka
• 20 g cukru krupice
• 1/2 lžičky vanilkové pasty
• 2 plátky želatiny Dr. Oetker

1. Ze všeho nejdřív si připravím sklenice, protože to zabere nejvíc času. Na toto množství použiji dvě sklenice na víno, běžnou velikost, nic moc velkého. Potřebuji, aby byly nahnuté, a to je na kreativitě každého z vás, jak si s úkolem poradíte. Já použila čtvercovou formu na dort, do ní jsem vložila menší krabičku, abych vnitřní prostor zmenšila a pak jsem do mezery vložila sklenice tak, že spodní část byla ve formě zapřená o krabičku a samo tělo sklenice se opíralo o okraj formy. Sklenice je tedy nahnutá – ani nestojí, ani úplně neleží. Ještě jsem to různě vypodložila bublinkovou fólií, aby sklenice pevně držely a neposouvaly se. Samotné sklenice jsem obalila potravinovou fólií, jelikož se znám, a já bych je určitě zprasila. Promiňte.
2. Mandarinkové želé: Konzervu mandarinek vyklopím na cedník a nechám odkapat (můžu si odložit něco na ozdobení). Mandarinky rozmixuji ponorným mixérem – pyré je hodně vodovaté, spíš je to džus. Odměřím 100ml a osladím. Pokud něco do požadovaného množství chybí, můžu dolít šťávou/tekutinou, která odkapala pod cedník (ale nemělo by to být třeba, mně z té konzervy vzniklo asi 150ml džusu). Plátky želatiny namočím do studené vody. Když změknou, přendám je bez ždímání do plecháčku a ten postavím na mírně nahřátou plotnu. Míchám lžičkou a počkám, až se želatina teplem rozpustí. Odstavím z plotny a vmíchám do ní trochu mandarinkového pyré – zároveň hbitě míchám lžičkou, aby se to dobře a bez žmolků sloučilo. Pak to vliji ke zbývajícímu pyré a opět během vlévání rychle míchám. Je lepší míchat metlou, i když v tomto malém množství je to trochu nešikovné. Naliji želé do sklenic, které jsem si připravila podle bodu 1., a ty strčím do mrazáku, aby želé rychle zatuhlo.
3. Vanilková panna cotta: Do malého kastrůlku dám smetanu, mléko, cukr a vanilku, a zahřívám. Zatím namočím plátky želatiny do studené vody. Smetanu a spol. přivedu skoro k varu, ale nevařím. Hlavně se musí rozpustit cukr. Odstavím z plotny. Změklé plátky želatiny v dlani vyždímám a vložím do horké smetany. Promíchám dobře metlou a nechám chladnout. Když je tekutina skoro studená (stačí vlažná, ale blíž ke studenu), přinesu sklenice se zatuhlým želé. To musí být opravdu tuhé, protože sklenice teď normálně postavím a želé nesmí začít sjíždět, musí zůstat v nakloněné rovině. Do sklenic naliji zchladlou smetanovou směs a hned odnesu do lednice. Nechám tuhnout přes noc.
4. Druhý den stačí ze sklenic odmotat ochrannou potravinovou fólii a dozdobit mandarinkou.

Tipy: Jak už jsem psala v receptu, množství vystačí na dvě běžně velké sklenice na víno. Mandarinkové pyré není zrovna to nejlepší, co šlo udělat, ale ještě tu s nimi nic nemám a s tou konzervou je to opravdu hrozně rychlé. Navíc se nezkazí a může ležet ve špajzce. Osladit mandarinkový džus je potřeba, i když se to nezdá, protože jinak by želé ve srovnání s panna cottou bylo bez chuti – cukr chuť zvýrazní. Sama panna cotta se většinou připravuje čistě jen ze smetany na šlehání, ale já to namíchala s trochou mléka. Jednak jsem přece jen našla některé zahraniční recepty, které byly v odlehčenější verzi, a jednak jedna ze smetan byla opravdu hnusná – ne zkyslá, ale chutnala odporně. Lidl se poslední dobou nějak zhoršuje. Takže jsem ji musela vyhodit a stávající kelímek smetany jsem doplnila částí mléka. Myslím ale, že to vůbec nevadí, bylo to lahodné i tak, a aspoň pak máte trochu lepší pocit, že jste ubrali nějaké kalorie. Zatuhlý krém působí, že není dostatečně tuhý – já se bála, že se mandarinka nahoře pomalu propadne, ale ono to kupodivu drželo. Naopak bylo skvělé, že to nebylo přespříliš natužené a smetana se přímo rozplývala na jazyku. Nakloněnou rovinu byste ale z panna cotty neudělali, ta by se asi časem postupně sesula vlivem zemské přitažlivosti. Tento dezert vřele doporučuji a dokonce bych se příště obešla i bez toho ovocného želé. Ovšem za předpokladu, že do panna cotty přijde vanilka, ona jí totiž dodá opravdu neodolatelnou chuť. Mimochodem jak je smetanová směs řídká, tak semínka vanilky klesla a jsou na fotce dobře vidět nahromaděná dole. To byla trochu vada na kráse. I když to vlastně vypadalo docela zajímavě. Pokud byste používali vydlabaný vnitřek vanilkového lusku, rozetřete semínka nejdřív jen s trochou smetany (asi 2 lžičky) – kdybyste dali „chumel“ semínek do veškeré smetany, byl by problém dostat je od sebe, aby se ve smetaně jednotlivě rozptýlily. K ochucení můžete samozřejmě použít i kvalitní vanilkový extrakt.

Na nějaký podobný koláč se sušeným ovocem jsem si dlouho brousila zuby. Čas uzrál. Pročetla jsem si pár podobných receptů a vytvořila vlastní variantu na základě toho, co jsem tak nějak měla doma k dispozici. Pak jsem zvědavě čekala, jak to dopadne, a kupodivu to dopadlo moc dobře. Koláč je ovšem z pochopitelných důvodů dost sladký a takový vydatný, takže se ho nedá sníst moc najednou. Ale to je u sladkého vlastně výhoda, když vás uspokojí i malý kousek.

Křehké těsto z celozrnné mouky

• 220 g celozrnné mouky
• 50 g mletých vlašských ořechů
• 1 lžíce třtinového cukru
• špetka soli
• 1/2 lžičky skořice
• 120 g másla
• 4 lžíce vody

Ovocná náplň

• 320 g sušených švestek bez pecek
• 80 g sušených brusinek
• 2 středně velká jablka
• 100 ml mandlového likéru Amaretto
• 200 ml pomerančového džusu 100%
• 200 ml vody
• 2 lžíce třtinového cukru
• 1/4 lžičky mleté vanilky

na dokončení: asi jedna lžíce marmelády bez kousků (použila jsem domácí rybízovo-jahodovou)

1. Těsto: Sypké suroviny promísím v míse. Nakrájím máslo na kousky a prsty zapracuji do mouky. Je jedno, jestli je máslo studené nebo povolené, mezi prsty se dá promnout obojí. Pak začnu přidávat po lžících studenou vodu. Vždy zpracuji, abych měla přehled o konzistenci a náhodou to s vodou nepřehnala, ale ty čtyři lžíce by měly být akorát na to, aby se vše spojilo do hladkého kompaktního těsta. Zabalím do potravinové fólie a dám odpočinout do lednice. Zatím připravím náplň.
2. Náplň ze sušených švestek: Do kastrůlku dám celé sušené švestky, brusinky a oloupaná, na kousky nakrájená jablka. (Nejjednodušší je jablko oloupat a pak ho nožem po malých kouskách okrajovat kolem dokola, až na ohryzek.) Přiliji vodu, džus a Amaretto, přisypu cukr a vanilku, a všechno promíchám vařečkou. Přikryji pokličkou a přivedu k varu. Nejprve dusím pod pokličkou asi 10 minut, pak dám pokličku pryč a vařím tak dlouho, dokud se tekutina nevyvaří. Jak dlouho to bude trvat, to záleží na různých okolnostech: čím častěji budu míchat, tím rychleji se bude tekutina odpařovat; stejně tak k rychlejšímu odpařování přispěje větší průměr kastrolu, v úzkém hlubokém to půjde pomaleji. Mně to trvalo asi 25 minut. Občas míchám. Když už tam není viditelná tekutina, ale směs je spíš kašovitá, přeliji ji do hlubokého užšího hrnce a ponorným mixérem vymixuji dohladka. Dám chladnout, ideálně ven, když je zima.
3. Dokončení: Připravím si nízkou formu na koláč o průměru 22cm. Mám keramickou a nijak jsem ji nevymazávala. Těsto vyndám z lednice a na lehce pomoučeném vále rozválím na placku, tak abych jí mohla formu vyložit (plus malá rezerva, která ale vznikne sama sebou díky tomu, že vyválený tvar není dokonalý kruh). Těsto má tendenci se trochu drobit, protože přece jen jsem upřednostnila sypké suroviny nad máslem – přišlo mi to zdravější a také je pak těsto křehčí. Placku těsta přenesu opatrně pomocí válečku do formy, rozložím a prsty lehce přitisknu na dno. Pak přitisknu těsto i po stranách a to, co nahoře vyleze mimo kraj, ohnu přes ten kraj. Vezmu váleček a přejedu s ním okraj formy, čímž se ten přebytek těsta jakoby odřízne. Doupravím prsty. Těsto na dně namažu hustou marmeládou bez kousků, ale dám jen nepatrně tenkou vrstvičku. Na koláč naliji vychladlou, resp. vlažnou švestkovou směs a rozprostřu. Nahoru položím srdíčka, která jsem vykrojila z přebytku těsta. Peču v troubě vyhřáté na cca 180°C přibližně 20 minut. Těsto by mělo shora trochu ztmavnout, ale ne se začít připalovat. Vypnu troubu a nechám ještě 10 minut dojít. Vyndám z trouby a nechám dobře vychladnout.

Tipy: Recept jsem opravdu vytvářela hodně od boku a nejspíš bylo trochu štěstí, že to vytvořilo chutný celek (aspoň pro mě chutný). Ale je možné recept jakkoli upravovat – vynechat ořechy, místo celozrnné mouky dát hladkou, nakombinovat jinak ovoce (hodily by se třeba i sušené meruňky nebo datle), použít jablečný džus místo pomerančového, použít jiný likér nebo třeba sladké dezertní víno, místo vanilky dát skořici či jiné koření… To všechno by šlo, jen je otázkou, jak by to dopadlo. Prostě to chce nebát se a vyzkoušet. Náplň je opravdu dost sladká, takže i když jsem myslela, že dvě lžíce cukru je dostatečně málo, šlo by myslím ještě ubrat. Na druhou stranu těsto není sladké skoro vůbec, takže se to pěkně doplňuje. Kdybyste si ale mysleli, že to na vás bude přece jen moc, udělejte náplně slabší vrstvu. Naopak ztlušťovat podklad neradím, protože tohle těsto se moc dobře nepropéká a je dobré ho vyvalovat do tenčí vrstvy. Džem na těsto dávám z toho důvodu, aby se vytvořila na těstě ochranná bariéra a náplň se do něj nevsákla, navlhlé těsto by se totiž hůř propékalo. A na závěr rada: když nahoru dáte na ozdobu tvary vykrájené ze zbytků těsta, odstraňte je při krájení a rozkrojte zvlášť, pak je na koláč vraťte. Jinak byste je totiž do náplně zatlačili, ona i po upečení zůstává měkká. Nebo tvary rozložte tak, aby mezi nimi zůstaly cestičky pro nůž.

Crumble (používá se i počeštěné „krambl“) je moučník typický pro britskou kuchyni a někdy se nazývá i Brown Betty (hnědá Betty). Je to dezert, kde se fantazii meze nekladou. Hlavní je podstata: vespod ovoce, nahoře drobenka a to se dá zapéct. Ovoce můžou být jablka, hrušky, švestky, meruňky, rebarbora, lesní plody nebo třeba broskve. Drobenka se v základu dělá z mouky, cukru a másla, ale přidat se dají ovesné či jiné vločky, mleté mandle, mandlové lupínky, oříšky, kokos nebo třeba drcené máslové sušenky, a k ochucení lze použít koření. Anglický výraz „crumble“ znamená drolit se, rozpadat se. A tak tento dezert i vypadá. Nic moc úhledného, zvláště když ho děláte ve velké misce a pak lžící rozdělujete na jednotlivé talířky. Proto je vhodnější použít malé zapékací misky, aby měl každý svoji vlastní. Mě tento recept na první pohled kdovíjak nezaujal a vyzkoušela jsem ho hlavně proto, že byl tak snadný a rychlý. Ale ono je to tak moc dobré, že jsem druhý den musela udělat další várku. Určitě crumble vyzkoušejte, pokud už ho neznáte.

Recept

• 80 g změklého másla
• 60 g třtinového cukru (spíše jemnějšího)
• 70 g hladké mouky
• 80 g celozrnné špaldové mouky
• trochu skořice, popř. sušené vanilky
• lžíce vody
• něco ovesných vloček
• jablka, švestky
• cukr
• máslo na vymazání

1. Do misky nasypu obě mouky, přidám změklé máslo a prsty propracovávám tak dlouho, až vznikne drobivá směs. Nemělo by se stát, že se dělá koule těsta, to pak je tam moc másla a je třeba přidat mouku. Směs se musí rozpadat. Jen když jí trochu vezmu do dlaně a zmáčknu, tak se samozřejmě spojí, ale jakmile do ní dloubnu, zase se rozpadne. Prostě drobenka. Přisypu cukr a skořici dle chuti, popř. i drobet vanilky, a znovu prsty propracuji. Pokropím studenou vodou, které by nemělo být víc než jedna lžíce, a už jen vidličkou promíchám. Misku dám do mrazáku a zatím si připravím ovoce.
2. Zapékací misky vymažu máslem. Jablka oloupu, vykrájím jádřince a zbytek nakrájím na kostičky. Do jiné misky dám švestky – ty vypeckuji a nakrájím na čtvrtiny. Ke každému ovoci přisypu trochu třtinového cukru a promíchám. Cukru by nemělo být hodně, ale záleží také na tom, jak je konkrétní ovoce sladké. Jen to ovoce zkrátka trochu prosladím. Do vymazané misky nandám vrstvu ovoce (v mém případě až po okraj, protože misky jsou nízké). Vyndám drobenku z mrazáku, kde zatím trochu ztuhla, a lžící ji nanesu na ovoce. Ručně rozprostřu po celé ploše. Vrstva by neměla být moc tenká, ovoce je pod ní schované. Nakonec ještě trochu posypu ovesnými vločkami.
3. Misky postavím na plech, na který jsem položila alobal. To je proto, že pokud je ovoce šťavnaté a miska nízká, bude šťáva probublávat nahoru a stékat po bocích misky na plech, tak ať ho pak nemusíte složitě drhnout. Dám zapéct do trouby na 200°C, a to na půl hodiny. Za tu dobu by měl povrch zezlátnout až trochu zhnědnout, nikoli však připálit se, proto pečení přizpůsobte své troubě a situaci. Po půl hodině troubu vypnu a ještě nechám 10 minut dojít. Pak vytáhnu ven.

Tipy: Crumble se nejčastěji jí ještě teplý, ale studený je také moc dobrý. Někdy se k němu dává ještě zmrzlina nebo krém či omáčka, ale podle mě je takhle samotný dokonalý. Dělala jsem variantu se švestkami a jablky, a obojí byly skvělé. V obou případech určitě doporučuji použít do drobenky skořici, k tomuto ovoci se výborně hodí. Švestky byly oproti jablkům šťavnatější, pustily víc vody. Jablka bych proto poradila v misce podlít troškou vody, asi lžící, přece jen jsou oproti jinému ovoci taková sušší, jak jsou tvrdá. Drobenku jsem udělala podle sebe, celozrnnou mouku jsem dala proto, že jsem ji doma zrovna měla. Vločky jsou nahoře proto, aby to křupalo. Crumble by měl být totiž trochu křupavý. Z toho důvodu nemá být vrstva drobenky moc tenká, protože by během pečení nasákla vlhkostí z ovoce a zbyla by jen rozmáčená vrstva (a taky tam ta drobenka musí být chuťově znát, nesmí to být jen rozvařené ovoce s trochou něčeho neznatelného). Musí jí být tolik, aby se mělo co zapéct dokřupava. A proto se do ní také přidávají vločky nebo lupínky mandlí nebo oříšky, to všechno totiž taky křoupe. Svůj podíl na křupavosti má též krupicový třtinový cukr.

Ještě něco: V některých receptech jsem viděla, že ovoce se nejdřív dusí, aby změklo, teprve pak se posype drobenkou a zapeče. Podle mě je to zbytečné, jen práce navíc. Ovoce v troubě změkne i tak, a aspoň nebude moc „rozblemcané“ nebo jak se to správně říká. Jak jsem psala, ideální jsou na crumble malé zapékací misky na jednu porci, ale ještě bych doporučila nějaké vyšší, protože ty moje nízké jsem musela naplnit ovocem až po okraj, takže pak hlavně u švestek vytékala při pečení šťáva ven. Množství ovoce v receptu neuvádím schválně, to je tak nějak přiměřeně, ale drobenka mi vystačila na 4 misky o průměru 13cm. Do mrazáku ji během přípravy moučníku dávám proto, aby mírně ztuhla, protože si pak během pečení spíš zachová hrudkovitou strukturu. Pokud byste si ji připravovali delší dobu předem, nebo jí udělali víc a schovali pro příště, pak ji dejte jen do lednice, a před použitím ji promíchejte vidličkou. A ještě jednou zopakuji, že drobenku lze připravit opravdu celkem libovolně – přidávejte, ubírejte, nahrazujte… hlavně aby to byla drobenka. Také vůbec není problém vytvořit bezlepkovou variaci.  Fantazii se meze nekladou.

• 250 ml mléka
• 20 g kukuřičného škrobu
• 20 g kakaa
• 1 lžíce třtinového cukru
• trošku vanilky
• 40 g hořké čokolády 52%
• 20 g másla

1. Mléko naliji do kastrolu, v němž budu pudink vařit. Nasypu do něj škrob a dobře metlou rozmíchám, aby se škrob rozpustil – to není problém, škrob se v tekutinách rozpouští snadno, nezůstávají žádné kousky. Pak do mléka proseji kakao přes jemné sítko a opět metlou rozmíchám – to už jde hůř, protože jemné kakao se do mléka zapracovává pomalu, chce to dobře metlou prošlehat. Nakonec ještě přisypu cukr a přidám vanilku podle oka a chuti – jedno jestli extrakt, pastu nebo sušenou vanilku.
2. Dám to na plotnu vařit. Stále míchám a zahřívám. Když tekutina začne vřít, zhoustne, a já snížím oheň na nejmenší stupeň. Za stálého míchání vařím ještě jednu minutu.
3. Zhoustlý pudink odstavím z plotny a přidám do něj máslo a čokoládu nalámanou na kousky. Míchám, dokud se obojí nerozpustí. Pudink hned naliji do mističek a nechám vychladnout.

Tipy: Cukru v pudinku není mnoho, takže na někoho možná bude málo sladký. Oslaďte si ho proto podle vlastní chuti. Z vlastní zkušenosti můžu ale říct, že i s málem cukru to jde. První sousto bylo jakože „ten pudink je málo sladký“. Druhé sousto – „ono to vlastně docela jde“. A při třetím už mi to přišlo akorát. Ale uvidíte sami. Každopádně je takovýto pudink mnohem lepší než ten z prášku, to bez pochyby. Recept nemusíte dodržovat přesně, záleží na vás, já si ho vymyslela víceméně od boku. Díky tomu, že kromě čokolády je v něm i kakao, je chuť výrazně čokoládová a přitom pudink příliš neztuhne – to by nastalo, kdybych kakao vynechala a nahradila ho větším množstvím čokolády, protože čokoláda po vychladnutí tuhne. Také se na rozdíl od toho průmyslového pudinku neudělal tak tlustý škraloup. Jestli máte pudink rádi a ještě jste domácí nezkoušeli, jděte určitě do toho.

Kromě čokoládového pudinku můžete zkusit i recept na domácí pudink karamelový nebo vanilkový.

Onehdy jsem byla dotázána, zda chystám nějaké speciální velikonoční překvapení. Což překvapilo mě, protože jak Vánoce miluji, tak Velikonoce opravdu hodně nemám ráda. Neměla jsem je ráda jako malá holka, jako mladá holka a teď je to pořád stejné. Takže je docela úspěšně bojkotuji. Nicméně semínko bylo zaseto a přece jen v předjaří vyklíčilo. Vzpomněla jsem si na fotky, které mě kdysi zaujaly, a udělala jsem tedy něco podobného. Je to úplně jednoduchý moučník, žádný dort, vůbec nic objevného, ovšem vypadá jako volské oko – alespoň vzdáleně. A to je ta souvislost s Velikonocemi: vejce.

Piškotové těsto

• 4 vejce
• 120 g cukru krupice
• 100 g hladké mouky
• trochu vanilkového extraktu
• 3 lžíce slunečnicového oleje

Tvarohový krém

• 500 g nízkotučného tvarohu ve vaničce
• 400 g zakysané smetany
• asi 80 g cukru moučka
• 50 ml mléka
• 6 plátků želatiny Dr. Oetker

na dokončení: kompotované meruňky, 1 plátek želatiny

1. Piškotové těsto: Bílky oddělím od žloutků. Žloutky promíchám s olejem a vanilkovým extraktem. Bílky s cukrem vyšlehám do pevného sněhu, pak snížím rychlost šlehání na nejnižší, vliji žloutky, a jakmile se promísí, šlehač vypnu. Zapráším přes síto moukou, kterou jemně vmíchám gumovou stěrkou. Těsto vyliji na plech, resp. do obdélníkového nastavitelného ráfku, který stojí na plechu a pod ráfkem je samozřejmě papír na pečení. Ráfek je nastaven na rozměry přibližně 22x30cm a není nutné jej utěsňovat, protože piškotové těsto není tak řídké, aby mezerami proteklo. Upeču při cca 180°C. Nechám vychladnout.
2. Krém: Do větší mísy vyklopím tvarohy, zakysané smetany a přisypu cukr. Dobře promíchám, buď drátěnou metlou nebo stěrkou nebo střídavě obojím. Plátky želatiny namočím jeden po druhém do studené vody. Dám do malého kastrůlku ohřát mléko – mělo by být horké, ale ne vřít, můžu do něj strčit prst. Když je želatina změklá, plátky vyždímu a rozmíchám je v horkém mléce. Ony mléko postupně ochladí, ale i tak by mělo zůstat natolik vlažné, aby se v něm rozpustil i ten poslední plátek. Kdyby náhodou ne, prostě mléko se želatinou trochu nahřeji. Do kastrůlku s želatinovým mlékem přidám asi tři lžíce tvarohového krému a dobře rozmíchám. Pak to vliji za stálého míchání ke zbývajícímu krému a opět vše dobře promíchám – nejdřív metlou, pak stěrkou ode dna.
3. Sestavení: Boky piškotu objedu nožem, odstraním ráfek, zespodu piškotu sloupnu pečicí papír, piškotový plát postavím na rovnou podložku a umytý ráfek kolem něj znovu utáhnu. (Kdybych to neudělala a krém nalila na piškot tak, jak se upekl, měla bych pak problém s odebíráním nakrájených kousků koláče – byly by přilepené k pečicímu papíru.) Ráfek je lepší zevnitř vyložit fólií, ale nutné to není, protože u pravoúhlých tvarů není problém nehezkou stranu upravit seříznutím. Kompotované meruňky nechám okapat na cedníku a pak je položím řeznou stranou na kuchyňskou utěrku, aby odsála vlhkost. Když je připraveno, naliji na piškot krém, roztáhnu ho nožem po celé ploše i do rohů, uhladím a trochu podnosem zatřesu, aby se krém usadil. Půlky meruněk rozložím po povrchu na krém tak, aby okolo každé zůstalo po rozkrájení trochu bílého krému (použila jsem 12 půlek, 3×4). Odnesu do lednice zatuhnout.
4. Dokončení: Když je krém dostatečně ztuhlý, namočím plátek želatiny do studené vody. V kastrůlku ohřeji 50ml vody a v teplé rozmíchám změklý plátek želatiny, aby se rozpustil. Vezmu štětec a rozpuštěnou želatinou potřu meruňky i povrch krému. Opět dám do lednice zatuhnout, nejlépe tam nechám moučník přes noc. Druhý den odepnu ráfek (pokud jsem ho nevyložila fólií, objedu nejdřív boky ostrým nožem), popř. sloupnu fólii a nakrájím čtverce, které připomínají volské oko.

Tipy: Krém můžete použít jakýkoli jiný bílý z podobných receptů zde. Já jsem zvolila tvaroh a zakysanou smetanu, protože tuto kombinaci jsem tu myslím ještě neměla, a opravdu vypadal dost jako vaječný bílek u volského oka. Krém byl pochopitelně trochu kyselejší, ale ne moc. Navíc jsem záměrně nedávala hodně cukru, takže můžete když tak přisladit. Nakonec jsem opatrně přes sítko poprášila řezy kakaem, ale jen velmi málo, aby to vypadalo jako pepř. Jestli máte vlastní meruňkový kompot, tak vám závidím, protože ty kupované meruňky byly tvrdé a většina nazelenalých. Navíc v kupovaném kompotu jsou meruňky oloupané, takže jejich povrch není tak hladký, takže želatina na nich neudělá ten správný efekt. Ten správný efekt je to, že se povrch koláče leskne, stejně jako volské oko, proto to potírání želatinou. Tady je ještě fotka s protisvětlem, na které je lépe vidět, jak se povrch slizce leskne.

Pečeme sváteční sladkosti – Jitka Kinterová

Paní Jitka Kinterová je stejně jako já pečicí samouk a nadšenec, a poštěstilo se jí vydat vlastní knihu receptů. Zaměřuje se na drobné cukroví a stačí se podívat na fotky, aby bylo každému jasné, že to umí opravdu dobře. Svatba, Vánoce, Velikonoce, výročí – žádný svátek vás už nezaskočí, protože celou rodinu i přátele ohromíte výbornými domácími zákusky a cukrovím, které nejen chutná, ale i hezky vypadá. Můžete se nejdřív podívat na stránky Jitky Kinterové http://www.domacitvoreni.estranky.cz/, projít si galerii obrázků, recepty a až se dostatečně pokocháte, není nic snazšího než si její kuchařku koupit ZDE a zkusit si to sami.

Zdobení dortů – Autumn Carpenter

Úžasná kniha, ve které se dozvíte snad vše o dortech. Dostala jsem tuto knihu v angličtině netušíc, že brzo vyjde i česky – nu což, aspoň si prosvištím slovíčka. Kniha je naprosto vyčerpávající – je tu základní přehled pomůcek, základní recepty (ale opravdu jen ty nejzákladnější, např. na krém) a techniky, návod na správné potažení dortu potahovací hmotou, a nepřeberná škála možností zdobení dortu a muffinů čili cupcakes. Je tu zdobení krémem trezírovacími špičkami, zdobení královskou glazurou, modelování květin i figurek, airbrushing, práce s čokoládou… zkrátka vše, co k základům zdobení dortu patří, a ještě doplněno názornými edukativními obrázky. Ceny se nelekejte, kniha je totiž velká a tlustá. Podívejte se na ni ZDE.

Sladký design – Hana Rawlings

Hana Rawlings strávila nějaký čas v Austrálii, kde absolvovala kurz ve vyhlášeném studiu Planet Cake (možná znáte z pořadu na Prima Love) a seznámila se s dorty a jejich zdobením. V tomto umění se zdokonalila až na nejvyšší úroveň, mnozí už možná její dílo obdivovali na blogu a nyní konečně tyto cenné zkušenosti předává dál v krásné publikaci s výmluvným názvem. Kniha obsahuje základní recepty na těsta a krémy, ale podstatou je naučit dělat krásné potahované dorty, nebo třeba i cupcakes, dortová lízátka cake pops či sušenky. Poradí, jak pracovat s potahovými hmotami, ganache nebo třeba bílkovou polevou (královskou glazurou), a to tak, aby výsledky vypadaly profesionálně. Deset kapitol je tematicky pojato a pomocí podrobných návodů a fotopostupů tak můžete stvořit dorty a dezerty pro maminku, tatínka, děti, ale i svatební, jarní nebo zimní. Kupujte TADY.

Dorty a dezerty

Tato kuchařka z edice Apetit skýtá recepty na všemožné druhy dortů a dezertů, a co je příjemné, obsahuje nejen rady např. o zdobení dortu, ale i takové základní poučky, jak správně vyšlehat bílky nebo rozpustit čokoládu. Pro někoho samozřejmosti, ale pro začátečníka věci k nezaplacení. I ti pokročilí si ovšem přijdou na své. Krásné fotky jsou tu také. K dostání ZDE.

Láska prochází kuchyní – Denisa Bartošová

Autorka je vášnivá kuchařka, ale také stylistka a designérka, takže to vše spojila dohromady a výsledkem je kniha návodů na jedlé dárky. Těmi jsou např. sušenky, marmelády nebo ochucené oleje, zkrátka samé dobroty, které jsou jako dárek nejvhodnější. Publikace obsahuje nejen recepty, ale i návody na balení (v příloze najdete krabičky, kornouty, jemnovky apod.), a je rozdělena tematicky podle měsíců. Na prestižní soutěži Gourmand World Cookbook Awards 2014 získala tato kuchařka první místo v kategorii design. Ke koupi ZDE.

Lahodné dárky – Jess McCloskey

A ještě jeden tip na jedlé dárky. Jejich výroba je popsána opravdu důkladně, od nákupu surovin přes samotnou přípravu až po balení a aranžování. Jsou tu opět recepty např. na marmelády, ale také na různé bonbóny, a tentokrát pocházejí z anglosaské oblasti, tudíž pro nás něco nového. Není to typická kuchařka, takže balení jedlých dárků je věnována důležitá část knihy, tak aby vás nepřekvapilo, že kromě receptů se budete učit krok za krokem skládat např. krabičku. Postupy jsou jednoduché a fotografie tak lákavé, že si možná budete chtít vyrobit něco jen pro sebe. Kniha se dá koupit ZDE.