• 350 g žitné celozrnné jemné mouky (Pernerka)
• 1 lžička jedlé sody
• 4 lžičky perníkového koření
• 100 g cukru moučka
• 2 vejce
• 40 g měkkého másla
• 3-4 lžíce medu
• trochu mléka (1-2 lžíce)

na dokončení: trošku mléka s cukrem, mandle na ozdobení

1. Do mísy proseji mouku se sodou a moučkový cukr. Přidám všechny další přísady kromě mléka. Prsty propracuji a snažím se vytvořit těsto. S největší pravděpodobností se zatím nespojí, proto přiliji trochu mléka, ale přidávám ho jen po lžících, abych nepřelila. Mně stačily necelé dvě lžíce, aby vzniklo těsto. Těsto je poměrně tuhé, což je ale dobře, protože kdyby bylo měkké a vláčné, špatně by se s ním pak pracovalo. Také bude pořád lepit na ruce – to díky medu a je to tak v pořádku, víc mouky nepomůže. Snažím se propracovat, ale jelikož je tedy těsto docela tuhé a ulepené, dlouho se to nedá. Stačí, když je všechno dobře propojené. Těsto zabalím do potravinové fólie a dám do lednice odpočinout přes noc.
2. Druhý den těsto vyválím. Chce to sílu (už jsem psala, že je těsto tuhé?), ale zase není skoro třeba podsypávat moukou, stačí jen decentně, protože se těsto lepí jen povrchově kvůli medu, samo o sobě ale drží pěkně pohromadě. A pokud máte silikonový vál, tak zespod není třeba podsypávat vůbec. Vyválím plát docela silný, asi 1 cm. Vykrájím větší tvary, aby té tloušťce odpovídaly. Já jsem použila sklenici o průměru 8 cm. Kolečka pokladu na plech vyložený papírem na pečení, dál od sebe.
3. V trošce mléka rozmíchám trošku moučkového cukru (podle oka, asi tak 3 lžíce mléka a 1/2 lžičky cukru, ale to je hrubý odhad – prostě hodně oslazené mléko), aby se cukr rozpustil. Perníčky mlékem pomašluji a ještě mírně vtisknu půlku loupané mandle na ozdobu. Peču při cca 170°C, dokud perníčky nemají zlatohnědou barvu. Trvá to tak plus minus 25 minut.
4. Perníčky po vychladnutí skladuji v plechové krabici (nebo jiné uzavřené nádobě).

Tipy: Mouku jsem použila žitnou, protože z ní se perníčky původně pekly, ale určitě to bude fungovat i s klasickou pšeničnou hladkou nebo celozrnnou. Perníkovým kořením myslím opravdu jen perníkové koření, nikoli kypřicí prášek do perníku. Ani nevím, jakou směs mám já, protože jsem koření koupila v jednom bylinkářství a je v nepopsaném pytlíčku. Ale voní úžasně. Proto jsem také pořád experimentovala s perníčky, abych ho využila, protože voňavý perník miluji. A tyhle perníčky jsem vyhodnotila jako uspokojivé, proto recept předávám dál. Ale hrajou zde roli různé faktory, už jen třeba ty nepřesné měrné jednotky (lžičky a lžíce), takže to chce tak trochu zkoušet a přizpůsobovat. Těsto na perníčky je vždycky lepší nechat uležet, ale kdybyste je upekli hned, nic by se nestalo. Zato je opravdu důležité upečené perníčky skladovat ve vzduchotěsné nádobě, jinak ztvrdnou. Jak dlouho vydrží měkké, to nevím, my je měli tři dny – takže tři dny určitě. Měkké opravdu jsou, ale samozřejmě to není stejné jako perníková buchta, ta je ještě měkčí. Z uvedeného množství jsem měla perníčky na dva plechy, ale nebyly využité na maximum.

Tuhle jsem si v mělnickém Zdravém obchůdku koupila ořechovou tyčinku na mlsání. Vypadala tak jednoduše, že jsem si řekla, že to musí být snadné udělat si ji doma vlastními silami. A taky že to snadné je. Ani nemá smysl psát recept, stačí princip: namelou se oříšky a spojí se sladkým sirupem nebo medem do hmoty. Nic víc. Pak už stačí jen vytvarovat jakousi podobu válečku, který ještě trochu zploštím, aby to nevypadalo tak úplně jako hovínko (pardon). Ale stejně vypadá. No a nakonec tyčinku ještě zabalím, aby neoschla, buď do papíru na pečení nebo třeba do celofánu. Papír mám běžně doma a taky u něj drží zakroucené konce zakroucené, že se nerozmotají, takže zvítězil papír. Počítejte, že se trochu promastí, proto je lepší zabalit tyčinku víc.

Směs můžete jakkoli obměňovat a obohacovat, ale základem by měly být mleté ořechy, oříšky nebo mandle. Mleté musí být najemno, protože jinak nebude směs držet pohromadě. Mám to ozkoušeno se strouhaným kokosem, ten prostě hmotu nevytvořil, zůstalo to pořád drobivé a musela jsem všechno sníst lžičkou. (Ale bylo to tak dobré, že si to dělám na mlsání i nadále.) Do této jemné směsi se už dá přidat trochu hrubších kousků, třeba právě ten kokos nebo slunečnicová semínka, jen jich nesmí být moc.

Ke spojení používám zlatý sirup, který se vyrábí normálně z cukru. Už dlouho jsem doma měla zbytek a konečně jsem pro něj našla uplatnění. Poté jsem vyzkoušela kukuřičný sirup, takový ten medově zabarvený bio, ale ten není vhodný. Jednak má výraznější chuť, jednak je řidší a tyčinky s ním dříve osychaly (i zabalené), a jednak je málo sladký. Samotný sirup je sladký dost, ale ve směsi už ne. A sice je to možná zdravější a sice se vám může zdát, že oříšky se ani sladit nemusí, ale sama za sebe musím říct, že tyčinka byla chuťově taková nevýrazná, nijaká a moc mi prostě nechutnala. Kukuřičný sirup bílý (čirý průhledný) by byl asi vhodnější, protože je myslím sladší, a hlavně je chuťově nevýrazný. Využít by se dal samozřejmě i med, který máte nejspíš každý doma, ale já to neudělala opět z toho důvodu, že med hodně ovlivní výslednou chuť a já chci plně využít chuť oříšků. Proto jsem se vrátila k osvědčenému zlatému sirupu. Ten totiž chutná výborně, tak trochu karamelově, a chuť tyčinky neruší, a zároveň je víc sladký. A taky je hodně hustý, proto se s ním mnohem lépe vytvoří soudržná hmota, která navíc tak snadno nevysychá.

Čili postup je následující: Jemně namelu vybrané ořechy, přimíchám semínka dle libosti a přidám trochu zlatého sirupu. Nedávám ho tam hodně, protože lepší je spíš dodatečně přidávat, než mít hmotu moc ulepenou a zbytečně moc sladkou. Zpracovávám ručně, spíš prsty, a dělám z toho všeho soudržnou hmotu. Pak už to poměrně silou prohnětu a zmačkám v dlani, a teprve když ani tehdy nevznikne hmota/těsto, přidám ještě trochu sirupu. Jakmile se to ale v podstatě pospojuje do koule, tak už sirup nedávám, jen si opláchnu ruku pod vodou, nechám okapat a mokrou dlaní dokončím přerod v kouli těsta. Ta zbytková voda na ruce pomůže ke konečnému dokonalému spojení. Je to vlastně hodně podobné, jako když o Vánocích děláte jakékoli nepečené těsto, třeba těsto na úlky.

Teď už jen stačí vytvarovat hovínka… ehm, tyčinky, zabalit a zdravá svačinka je na světě. Je to vlastně taková přírodní proteinová tyčinka a cukr vám dodá energii. Sbalíte si ji do tašky a někde na cestách nebo v práci vám může přijít vhod. Mimochodem nedávno vyšel článek o žebříčku 100 nejzdravějších potravin, a ořechy samozřejmě figurují vpředu. Dýňová semínka jsou na šestém místě, chia semínka na pátém místě, a tou úplně nejzdravější superpotravinou jsou mandle. S takovým vědomím se hned mlsá líp.

Na fotce mám dva druhy tyčinek:

1. oříšková: lískové oříšky, vlašské ořechy (obojí tak 1:1), slunečnicová semínka a jemně sekaná dýňová semínka
2. mandlová: mandle, trochu strouhaného kokosu, chia semínka

Jako pojítko jsem použila zmíněný zlatý sirup (ale přidala jsem i trochu toho kukuřičného). Jelikož jde o typicky britský produkt, který u nás nemá tradici, seženete ho jen v obchodech nabízejících britské potraviny. Na etiketě bývá napsáno „golden syrup“. Výše v textu je odkaz na známou značku zlatého sirupu, v zajímavém a stylovém (byť ne tak zcela praktickém) balení – jako plechovka s barvou. Sirup můžete koupit i v síti potravin Marks & Spencer, tam mají naopak velmi praktické balení v plastové lahvi. Vytvarovat můžete cokoli, v jakékoli velikosti. Příště se chystám na verzi s mákem, protože je taky zdravý a protože ho mám ráda. (Technická poznámka: V případě máku a chia semínek si po jídle zkontrolujte zuby, jste-li mezi lidmi.)

Medový piškot

• 3 větší vejce
• 110 g třtinového cukru
• 30 g másla
• 3 lžíce medu
• 1 lžička jedlé sody
• 130 g hladké mouky

Zkaramelizovaný med

• 450 g medu
• 1 lžíce vody
• 1/2 lžičky čerstvé citronové šťávy

Medový máslový krém

• 250 ml mléka
• 50 g hladké mouky
• 220 g měkkého másla
• asi 5 lžic zkaramelizovaného medu

na dokončení: bublinková fólie, marcipánové včeličky

1. Nejprve je třeba připravit zkaramelizovaný med, což mohu udělat i několik dní dopředu, správně by během pár dní neměl začít krystalizovat. Do hrnce dám med, vodu a citronovou šťávu, a na středním ohni zahřívám. Míchám vařečkou. Med nejdřív zřídne a pak se začne chystat k varu. Jakmile začne vřít, stáhnu oheň na minimum, aby se med vařil pomalu, jinak by se mohl snadno připálit. Správně by se od doby varu neměl míchat, prý pak krystalizuje. Ale přes tu pěnu na hladině jsem neviděla, jakou má med barvu, což je dost nutné, takže jsem do něj vařečkou přece jen zlehka zasahovala. Občas jsem také hrnec z plotny nadzvedla, aby se teplota varu snížila, bublinky a pěna trochu opadly, a já na med viděla. Zní to složitě, ale med se nesmí připálit, nesmí příliš ztmavnout, tak je to prostě nutné nějak kontrolovat. Doba varu by teoreticky měla být asi 1-2 minuty, ale já med vařila skoro 5 minut (včetně doby, kdy jsem hrnec na chvilku stáhla mimo plotnu, aby se var zmírnil). Cílem je, aby med trochu ztmavnul – ne moc, přesto znatelně. A jak dlouho mu to bude trvat, je hodně individuální; záleží na použitém hrnci i na intenzitě varu, řídit se tedy musíte citem. Na obrázku je vidět rozdíl PŘED a PO. Rozdíl je patrný, avšak nikoli dramatický. Když tedy usoudím, že med náležitě ztmavnul, zakroužím ještě hrncem a med přeliji do jiné studené kovové nádoby, aby setrvačností dále nekaramelizoval. Hrnec je totiž horký a připálení může přijít rychle. Když med trochu zchladne, přeliji ho do sklenice a uzavřu.
   
2. Medový piškot: Vejce s cukrem šlehám elektrickým šlehačem 10 minut do pěny. Během toho si nechám vedle na plotýnce rozpustit máslo, a po něm přijde na řadu kastrůlek, v němž je med. Ten také zahřívám na mírném ohni, ale jen, aby zřídnul, dál zatím nepospíchám. Teprve když došlehám vejce, začnu se medu věnovat naplno, vyžaduje to totiž obě ruce. Takže k medu přiliji rozpuštěné máslo, společně zahřívám na středním ohni a promíchávám. Med by se neměl začít naplno vařit, proto jakmile zpozoruji, že se v něm sbírají drobné bublinky a var je na spadnutí, vsypu do medu jedlou sodu. Okamžitě stáhnu teplotu na minimum a hlavně velmi hbitě a důkladně míchám vařečkou. Ve směsi totiž dojde k chemické reakci (soda je zásaditá, med kyselý) a změní se na světlou pěnu, která mimochodem zpočátku ne úplně hezky voní. Teď je třeba opravdu rychle míchat a hlavně ode dna, protože na dně se pěna připaluje a tmavne. Směs tak postupně nabývá tmavší barvy. Raději opět na chvilku odstavím mimo plotnu, horká směs má stejně tepelnou setrvačnost. Takto se promíchám až k barvě, která je podobná syrovým vaječným žloutkům, taková sytě žlutá do oranžova. Pěna zároveň trochu opadne, směs trochu ztratí na objemu a už tolik nezapáchá. V tomto stavu ji ihned ještě horkou zašlehám šlehačem do vyšlehaných vajec a šlehač vypnu. Celé to netrvá dlouho, přesto má výhodu ten, kdo vlastní kuchyňský robot, protože tak se mohou vejce šlehat až do konce a vaječná pěna nemusí stát a čekat na med. Stěrkou  vmíchám po částech prosátou mouku. Těsto vliji na připravený plech s pečicím papírem a rozprostřu do plochy 25×25 cm, přičemž je dobré nějak zajistit mantinely, aby se těsto nerozlézalo do stran. Peču při 160°C, dokud není těsto pružné a zapíchnutá špejle po vytažení není suchá. Netrvá to dlouho, těsto je podobné piškotovému. Shora těsto rychle tmavne, tak ho v případě potřeby přikryji alobalem. Upečené nechám vychladnout.
3. Medový krém: V mléce rozmíchám mouku, tak aby nezůstaly žádné hrudky. Já vždy přilévám mléko k mouce postupně, protože když je směs hustší, snáze se mi vymíchá dohladka bez žmolků. Pak dám mléko s moukou za stálého míchání vařit. Když dosáhne varu a zhoustne, odstavím. Občas promíchám, aby kaše na povrchu neoschla, a čekám, až vychladne. Mezitím vyšlehám v míse máslo, asi 2 minuty. Pak do něj po lžících zašlehám moučnou kaši, která by měla být skoro zchladlá až vlažná (teplá by máslo rozpustila, studená by už byla moc tuhá). Nakonec ještě po lžících zašlehám zkaramelizovaný med, přičemž v průběhu ochutnávám, jestli už to nestačí. Přece jen – med hodně sladí.
4. Dokončení: Z piškotového plátu vykrojím devět čtverců o rozměrech přibližně 7×7 cm, což dá čtyři dortíky a jeden čtverec rezervní. Nožem sloupnu horní kůrku (není to nutné). Vždy dva čtverce slepím krémem k sobě, a pak tenkou vrstvou krému dortíky obmažu ze všech stran, čímž je začistím. Dám do lednice, popř. mrazáku, zatuhnout. Pak dortíky obmažu další vrstvou krému, už konečnou. Z bublinkové fólie vystřihnu čtverečky a pásy, rozměry si zjistím poměřením obmazaného dortíku. Čtvereček fólie přitisknu na horní plochu dortíku a prsty přimáčknu. Skrz fólii je vidět, jestli je do krému zatlačená dostatečně. To samé udělám s proužkem fólie, který přitisknu po obvodu. Dortíky dám do lednice. Když je krém opravdu důkladně zatuhlý, fólii opatrně sloupnu. Dozdobím včelkami z marcipánu a plátků mandlí.

Tipy: Medový piškot je moc dobrý, medový, hodně měkký, ale také trochu gumový, takže se hůř krájí. Při krájení se pod tlakem nože nejdřív zmáčkne, než se noži podvolí. Hezký čistý řez, zvlášť když je krém měkký, se asi moc nezdaří, což je upozornění hlavně pro případ, že byste chtěli dělat z těsta větší dort na rozkrájení. Zkaramelizovaný med by se dal nahradit i normálním medem, ale zkaramelizovaný má intenzivnější a také dost zajímavou chuť, což je dáno právě procesem karamelizace, ale i přidanou citronovou šťávou, která má primárně za účel zabránit krystalizaci. Ostatně pokud byste netrvali na medu, šel by úspěšně použít třeba i zlatý sirup, který chutná karamelově a je správně hustý. Zdobení pomocí bublinkové fólie do podoby plástve není moc náročné, jen je to trochu piplačka. Lepší je nechat krém na dortíku nejdřív jakoby zaschnout na povrchu, než na něj fólii přimáčknete, ale nutné to není. Zato je nutné, aby před sloupnutím byl krém pořádně zatuhlý, pokud možno tvrdý, protože čím tužší, tím snadněji se fólie odlepí. Já dala dortíky chvíli před tím do mrazáku.

Další tipy: Spojením medového těsta s medovým krémem vzniká až vražedně sladká kombinace, takže jednak při ochucování krému medem opatrně (těsto sladkost krému zvýrazní) a jednak je vhodné dát dovnitř jen tenkou vrstvu krému, aby ho celkově nebylo moc. Ostatně kdyby se vám povedlo upéct těsto dvakrát vyšší, šlo by použít jen samotnou suchou kostku těsta, nikoli dvě slepované vrstvy. Další možností (a také mnohem jednodušší), kdybyste netrvali na stylizaci do medové plástve, je doplnit těsto např. samotnou šlehačkou – dortík by byl lehčí a ne tak sladký. Šlehačka by se mohla třeba medem trochu pokapat a ani by nemusel být zkaramelizovaný. Nebo doplnit nějakým ovocem, možná že hodně zralé a sladké švestky by nemusely být marné.

Na medovník už tu jeden recept mám, a sice takový ten klasický český nejjednodušší, s ořechy, kde krém se dělá z másla a zkaramelizovaného kondenzovaného mléka. Protože je na mě ale příliš sladký a protože krémy zahuštěné moukou, které se v medovnících také používají, mi k srdci nepřirostly, hledala jsem nějakou jinou alternativu. A našla jsem ji. V některých receptech, především litevských, se jako náplň používá zakysaná smetana ochucená citronovou kůrou, někdy i citronovou šťávou. Ořechy žádné. Nějak jsem si to neuměla představit, ale byla jsem zvědavá. Když jsem ještě našla recept na těsto, které obsahuje víc vajec, zato ale málo másla a málo cukru, pustila jsem se do pečení. A musím říct, že medovník nám všem moc chutnal. Ta vůně a chuť citronové kůry spolu s medovým těstem, i spojení sladkého a nakyslého, jsou hodně zajímavé. Navíc dort opravdu není přeslazený ani příliš krémový, takže pro mě moc milé překvapení.

Těsto

• 60 g másla
• 30 g třtinového cukru (může být i bílý)
• 6 lžic medu
• 3 vejce
• 2 lžičky jedlé sody (spíš rovné než vrchovaté)
• asi 400 g hladké mouky

Náplň

• 5 kelímků zakysané smetany po 180-190 g (hustá, min. 20%)
• asi 5 lžic cukru moučka (podle chuti)
• jemně nastrouhaná kůra z 1-2 citronů (podle velikosti a podle chuti)

1. Těsto: Vejce rozšlehám v misce drátěnou metlou. Mouku dobře promíchám se sodou a proseji do velké mísy (pro začátek stačí jen 350 g mouky, zbývající přidávám podle potřeby). Do hrnce dám vařit vodu a do této vodní lázně nebo nad páru umístím misku. Do misky vrazím máslo, cukr a med, a nechám v teple rozpouštět. Občas promíchám metlou, dokud se vše nerozpustí. Misku vyndám z vodní lázně a za stálého šlehání metlou vliji rozmíchaná vejce. Ještě chvíli šlehám. Pak do tekutého základu přisypu část prosáté mouky, promíchám a přemístím do velké mísy ke zbývající mouce. Ručně zpracovávám na těsto. V míse, nikoli na vále, je to tak podle mě snazší. Podle potřeby přisypávám mouku. Mouku je třeba nadávkovat podle individuální situace, ale oněch 400 g by mělo přibližně stačit, plus případné podsypání.
2. Těsto má správnou konzistenci, když se přestává lepit na mísu. Cílem ale rozhodně není těsto tuhé a pevné. Ono bude stále dost měkké a takřka řídké, zvlášť když je ještě teplé. Také mě nesmí znervóznit, že ho mám nabalené na dlaních a lepí a lepí. Signálem je hlavně okamžik, kdy se těsto přestává chytat stěn mísy. Takže jakmile to vypadá, že těsto vytváří kouli, umyji si ruce od lepivého těsta. S čistýma rukama pak těsto znova prohnětu, a když je to opravdu soudržné těsto, byť měkké, zabalím je do potravinové fólie a uložím asi na 20 minut do lednice odpočinout.
3. Těsto rozdělím na 6 kousků. Z každého kousku vyválím tenký kruh, zbývající těsto přitom zakryji igelitem, aby neokoralo. Těsto se zdá stále hodně měkké, ale pracuje se s ním dobře. Dá se vyválet opravdu do tenka, přičemž stačí podsypávat jen málo. Trochu svým charakterem připomíná těsto na tažený štrúdl. Během vyvalování placku odlepuji od válu a popř. obracím, a protože má tendenci se na pomoučeném povrchu smršťovat, ve chvíli, kdy má kruh skoro požadovaný průměr, přenesu jej na připravený pečicí papír. Na něm pak kruh rozválím do konečné velikosti, což je v mém případě průměr 20 cm plus rezerva asi 2 cm kolem dokola na odříznutí (někde víc, někde míň, protože dokonalý kruh nevyválím). Síla vyváleného těsta je jen asi 2 mm (při zvedání se placka vytáhne vlastní vahou i do tenčí vrstvy, ale netrhá se, je pružná), placky jsou tedy vážně hodně tenké.
4. Pečicí papír přenesu na plech a placku propíchám po celé ploše vidličkou, aby se v troubě moc nenafukovala. Peču ji při 200°C asi 4 minuty. Dobře hlídám, protože upečená je rychle. Správně upečené těsto by mělo být shora rovnoměrně středně hnědé, klidně tmavší, ale ne spálené, takový mahagonový odstín. Občas je někde vyfouklá bublina. Pečicí papír i s plackou stáhnu z plechu a nechám chladnout, a do trouby putuje další připravená placka. Ještě za tepla z placky vykrojím kruh, např. podle talíře nebo dna rozkládací dortové formy. Nechám zcela vychladnout a odřezky uschovám. Pokud nebudu dort dělat hned, zabalím vychladlé dortové placky i odřezky do potravinové fólie. Mohu si je upéct třeba den předem.
5. Zakysanou smetanu dám do větší mísy, přisypu cukr a nastrouhám citronovou kůru z dobře omytého citronu. Elektrickým šlehačem krátce vyšlehám  do hladkého krému. Cukr i kůru dávkuji podle vlastní chuti. Krém by měl vonět po citronu a měl by být sladší, protože samotné těsto je sladké poměrně málo.
6. Na dortovou podložku položím dva pruhy pečicího papíru tak, aby se uprostřed překrývaly – to abych si podložku nezapatlala. Na ně umístím dortovou placku. Na placku nanesu přibližně 4 lžíce krému a rozetřu ke krajům, ale ne až úplně na kraj, aby smetana nestékala dolů. Na krém položím druhou placku a jen jemně přitisknu. Opakuji až k poslední dortové placce, a i na ni nanesu krém. Zbývající smetanou ještě zaplním mezery ze stran a boky obmažu. Vrstva na bocích bude tenčí než vodorovné vrstvy, protože by jinak krém stékal, ale dort nesmí být nikde suchý. Celý dort uhladím. Zpod dortu vytáhnu (resp. vycukám) pruhy papíru.
7. Odřezky namelu na mlýnku na ořechy/strouhanku na jemnou drť. Tou posypu vršek dortu, nešetřím, a také boky. Strany dělám tak, že nejdřív ručně, prsty, házím drť na boky dortu. Pak vezmu plastovou kartu, užší stranou naberu vrstvu drobečků, které se při nahazování nakupily pod dortem, a tahem vzhůru je nanáším. Boky už jsou v tu chvíli nahrubo zaházené, takže kartou nejedu přímo po krému a po povrchu snadno klouže – když tedy moc netlačím.
8. Když je dort celý pokrytý vrstvou drtě, uložím jej do lednice, a to alespoň na jeden den, ale lépe na dva. Příští den ho mohu zkontrolovat, protože tím, jak vlhkost ze smetany nasákne do suchých placek z těsta, můžou místy vzniknout prasklinky. Snadno se ale opraví: stačí použít příborový nůž nebo jen prstík, a zahladit je. Zbylou drť nevyhazuji, může se ještě hodit při finální úpravě před konzumací.

Tipy: Z těsta jsem udělala šest placek o průměru 20 cm, odřezků bylo dostatek. Dort byl celkově hodně velký, aspoň na nás (naštěstí přišla návštěva). Smetanu jsem použila kombinaci 3 kelímky po 20 %  a 2 kelímky po 30 % obsahu tuku, příště bych poměr obrátila, protože 30% smetana byla hustší, lepší a jde i trochu vyšlehat. Citronovou šťávu jsem do smetany nedávala, protože by akorát zvýšila kyselost, s kůrou to jen hezky vonělo. Tloušťka vrstvy smetany mezi plackami by neměla být úplně tenká, protože těsto je dost suché a potřebuje odněkud natáhnout vlhkost, aby zvláčnělo.

Na medovníku je skvělé nejen to, jak chutná, ale i že hodně dlouho vydrží a uležením ještě získá. Receptů na něj koluje povícero, tento je jednoduchý, mnohokrát vyzkoušený a dobrý.

Těsto

• 460 g hladké mouky
• 160 g cukru moučka
• 180 g másla
• 1 vejce
• 1 1/2 lžičky jedlé sody
• 4 lžíce medu
• 4 lžíce smetany
• trošku kakaa (pro barvu, není nutné)

Krém

• 1 kondenzované zkaramelizované mléko
• 200 g změklého másla
• 80 g mletých vlašských ořechů

hrnek kávy, nasekané ořechy na ozdobu

1. V misce nad vodní párou šlehám asi 5 minut máslo, cukr, med, smetanu a vejce, dokud se vše nespojí v hladkou směs. Dávám přitom pozor, aby se vejce nezačalo v horké směsi srážet, to ono rádo dělá. Nechám vychladnout.
2. Do mísy proseji mouku se sodou a vliji vlažný řídký krém. Vypracuji těsto, pokud je moc řídké, pomohu si moukou, a zabalím je do igelitové fólie. Dám odpočinout do lednice, kde těsto i trochu ztuhne.
3. Mezitím si připravím krém tak, že vyšlehám máslo s kondenzovaným mlékem a přimíchám ořechy. Dám taky do lednice trochu zatuhnout.
4. Z těsta si udělám 5 kousků (lze i jinak, dle záměru, já dělám ráda dva malé medovníčky). Z každého kousku vyválím tenkou placku, asi 2–3 mm, a to přímo na pečicím papíru, abych si ušetřila přenášení. Papír i s vyválenou plackou položím na plech a dám péct asi na 4 minuty při 180°C. Po vytažení z trouby stáhnu hned papír z plechu na rovnou plochu a nechám upečený plát vychladnout. Tak to opakuji i se zbývajícími kousky těsta, přičemž těsto, se kterým zrovna nepracuji, zakrývám fólií, aby neosychalo.
5. Z upečených plátů těsta vykrojím kola (např. podle dna dortové formy) a odřezky pomelu na mlýnku na jemnou drť. Dám stranou a uvařím si kávu.
6. Nyní začnu dort skládat. Vezmu první placku a důkladně navlhčím uvařenou kávou. Potřu krémem. Vezmu druhou placku, navlhčím kávou zespodu, položím na první namazanou placku a navlhčím ji seshora. Potřu krémem. A tak jedu, dokud placky nespotřebuji. Jelikož je krém dost řídký, placky po sobě zdatně kloužou, tudíž dort srovnám, co to jde, a dám do lednice zatuhnout. Potom jej zbývajícím krémem pomažu celý kolem dokola a obsypu drtí z odřezků. Vršek dortu posypu navíc nahrubo sekanými ořechy. A nyní je čas dát dort do lednice a nechat ho uležet minimálně do druhého dne, ale klidně i déle.

Pokud neseženete zkaramelizované mléko, kupte normální kondenzované mléko a dejte ho vařit do hrnce s vodou, aby celá plechovka byla ponořená, na 2 hodiny. Je dobré to udělat den předem, protože s otevřením se musí počkat, až mléko vychladne.

Tipy: Krém teplem opravdu dost řídne, takže se obrňte trpělivostí a v průběhu si dávejte rozdělaný dort do lednice zatuhnout. Trpělivost chce i pomazávání placek, protože jak jsou navlhčené, jejich vršek se spolu s krémem strhává – na to je právě lepší, aby krém nebyl tuhý, ale pak to zase jezdí, tak si vyberte. Vlhčit placky se nebojte, dort nesmí být suchý, jen pozor, aby se nerozmočily. Já vlhčím slabší kávou, ale je to celkem jedno, čím. Někdo používá cukernou vodu, ale sladký je medovník sám o sobě až až. Někdo používá vodu s rumem, ale i když chuť rumu je prima, tak v medovníku ho cítit nechci. Někdo používá třeba i čaj. Ona by šla vlastně použít obyčejná voda, jde o provlhčení a ne o chuť, ale člověk má tak nějak zábrany dát jen vodu, takže já si udělám kafe, které pak v chuti není nikterak poznat. Smetanu lze nahradit mlékem. Krém je sice vynikající, ale hodně sladký, proto já dělám buď k tenčím plátům těsta tenounké vrstvy krému, nebo udělám trochu silnější placky, abychom se v té krémové sladkosti neutopili, pak se ale musí zvlášť ohlídat, aby nebyly suché.