Kakaový piškotový korpus

• 4 větší vejce
• 140 g cukru krupice
• 95 g hladké mouky
• 35 g kakaa
• 35 g másla

Čokoládovo-nugátová šlehačka

• 100 g lískooříškového nugátu
• 60 g hořké čokolády 52%
• 200 g smetany ke šlehání 40%

Šlehačka s pistáciemi

• 100 g nesolených pistácií
• 200 g smetany ke šlehání 40%
• 2 lžičky cukru moučka

Čokoládový krém

• 140 g hořké čokolády 52%
• 80 g smetany ke šlehání
• 60 g měkkého másla

na dokončení: lískooříškový nugát, marcipán na potahování, pistáciová pasta (viz tipy), nesolené pistácie

1. Kakaový piškotový korpus: Celá vejce šlehám s cukrem 20-25 minut. Mezitím si rozpustím máslo a odvážím mouku s kakaem. Do vyšlehaných vajec proseji polovinu mouky s kakaem a promíchám gumovou stěrkou, s citem, nemusí to být dokonalé. Totéž provedu se zbývající moukou s kakaem. Opět to zatím nemusí být promíchané úplně dokonale. Pak vliji rozpuštěné máslo, tenkým čůrkem a spíš při kraji mísy, a gumovou stěrkou promíchám už důkladně. Musím míchat jemně, obracet ode dna, netýrat těsto zbytečně dlouho, ale zase v něm nesmí zbýt žádná sypká mouka. Pak těsto vliji do obdélníkového nastavitelného ráfku, který jsem nastavila na rozměr 29×22 cm, a roztáhnu do krajů, povrch zarovnám. Ráfek je postavený na plechu, který je vyložen papírem na pečení. Peču při cca 180°C.
2. Čokoládovo-nugátová šlehačka: Nugát s čokoládou dám do plecháčku a ve vodní lázni nechám rozpustit, promíchám. Odstavím stranou a nechám chladnout. Smetanu vyšlehám dotuha a už nechladím. Když je rozpuštěný nugát vlažný vmíchám do něj drátěnou metlou trochu šlehačky (asi lžíci), míchám pořádně, ať se to rychle a dobře spojí. Nugát by měl být vlažný, protože šlehačkou se ochladí, a pokud by byl už sám studený, tak by po vmíchání šlehačky začal tuhnout, což je špatné. I tak – pokud se mi zdá, že nebezpečně houstnout začíná, rychle vmíchám další šlehačku. Ona sice teoreticky dál ochlazuje, ale zároveň nugátovou hmotu ředí, takže to zabrání tomu, aby hmota zatuhla. Pak už by mělo být vidět, že je vše v pořádku, a zbývající šlehačku vmíchávám opět s citem a gumovou stěrkou, aby vznikla šlehačková pěna. Ta procedura s metlou je jen pro začátek, aby se v prvopočátku nugát se šlehačkou dobře promíchal a odlehčil. Je jedno, jestli v závěru vmíchávám šlehačku stěrkou do nugátové hmoty, nebo naopak. Šlehačku použiji hned nebo aspoň brzo – po delší době při pokojové teplotě by začala řídnout (to šlehačka v teple dělá) a v lednici by začala tuhnout (to rozpuštěná čokoláda v chladu dělá).
3. Šlehačka s pistáciemi: Pistácie v sekáčku namelu, a to tak, aby byly namleté víceméně najemno, ale aby tam byly i hrubší kousky, které budou křupat. Šlehačku s moučkovým cukrem vyšlehám dotuha a vmíchám do ní umleté pistácie. Použiji ideálně také hned, kdyby to nešlo, tak uložím do lednice.
4.  Čokoládový krém: Čokoládu nalámu na kousky. Smetanu přivedu k varu a naliji na čokoládu. Jakmile čokoláda horkem povolí, vymíchám lžící dohladka. Pak ještě vmíchám máslo. Pokud by ganache byla už moc vychladlá a máslo se v ní nerozpouštělo, umístím misku nad vodní páru, aby se ganache znovu ohřála. Takovýto krém bude zpočátku řidší, než je vhodný k mazání, proto ho musím ochladit. Při běžné pokojové teplotě se to asi nepovede, proto využiji lednici, ale musím krém hlídat a co chvíli kontrolovat a promíchávat. Ona totiž čokoláda tuhne skokově, jakmile dosáhne určité nižší teploty, a krém tedy může nečekaně zatuhnout. Takže jakmile to jde s ním pracovat, vyloženě neteče, z lednice ho vyndám a použiji.
5. Sestavení dortu: Upečený obdélníkový piškot rozříznu na dvě stejné poloviny (29×11 cm). Z bločku lískooříškového nugátu uříznu užší táfličky (asi 4 podélné proužky z jednoho bločku). Spodní plát piškotu namažu trochou nugátové šlehačky a nugátové táfličky na ně položím, za sebe, aby byly přes celou délku, a to 2x (je to vidět z obrázku, jak to myslím). Nanesu zbývající nugátovou šlehačku a rozetřu ji po celé ploše až skoro ke kraji, nezapomenu ji mezi ty dva kousky nugátu do mezery zatlačit. Zarovnám a dám do lednice chladnout. Jakmile šlehačka zatuhne, rozetřu na ni šlehačku s pistáciemi. Musím opatrně, protože kvůli těm pistáciím je docela hutná a nugátová šlehačka přece jen není z kamene. Zase zarovnám a přiklopím druhým plátem piškotu. Dort obmažu shora a po delších stranách čokoládovým krémem a hezky uhladím. Do mezery mezi pláty piškotu ten krém trochu natlačím, on tam udělá takovou bariéru. To je dobré pro případ, že by šlehačky úplně nedržely (třeba že by dort byl déle v teple) – krém díky čokoládě drží tuhý víc a držel by tak vše pohromadě, aby z boku nic nevylézalo. Dám do lednice.
6. Dokončení: Pistácie umelu (jemně až hrubě) a nanesu je na strany dortu na čokoládový krém. Lépe se to bude dělat ještě před zatuhnutím krému, ale dělala jsem to po zatuhnutí a taky se nějak chytly, jen to chtělo víc přitlačit (když bude krém měkký, může se zase mazat, takže obojí má své pro i proti). Kromě prstů je šikovné použít i plastovou kartu – naberu jí ty oříšky, které napadaly dolů a vytáhnu je po boku dortu nahoru. Asi tak trochu jako když se nanáší štuk. Mandlový marcipán prohnětu s libovolným množstvím pistáciové pasty, vyválím, vykrojím obdélník stejného rozměru jako je dort a položím na dort. Hladítkem uhladím a přitisknu. Nakonec odříznu okraje dortu, aby byl vidět čistý řez.

Tipy: Pistácie před použitím opražím na suché pánvi na mírném až středním ohni – nesmí se připálit, jen rozvonět. Pistáciová pasta se dá koupit, asi v různé kvalitě, můžete to zkusit. Nebo si ji můžete připravit podle tohoto mého receptu. Já to tentokrát udělala jednodušeji, protože jsem si koupila kuchyňský robot (hurá!) a ten má i sekáček. Sekáček používám na výrobu mletých ořechů, ale zvládne udělat i pastu. Takže ty pistácie sekám tak dlouho, dokud z nich není pasta. Není to samozřejmě tak dokonale jemné jako kupovaná průmyslová ochucovací pasta, ale komu vadí, že tam jsou znatelné jemné částečky oříšků? Spíš naopak. Kdybyste to dělali taky takto a nechtělo se vám to změnit na pastu, kápněte k oříškům trochu oleje – ideálně samozřejmě pistáciového, nebo z jiných ořechů, ale může být i slunečnicový, ten je poměrně neutrální. Musí to být totiž opravdu pasta, protože kdybych do potahovacího marcipánu přimíchala jen mleté pistácie, začal by být drobivý, protože suchý. Ale oleje stačí opravdu maličko, jinak bude dělat taky neplechu. I tak pasta trochu změní konzistenci marcipánu, což dělá právě ten olej, marcipán mi přišel víc hutnější, ne tak cukrový. Asi něco jako ta domácí potahovací hmota ze sušeného mléka. Já jsem dělala pastu ze 100 g pistácií, ale do marcipánu na vršek dortu (plus menší rezerva) jsem použila tak možná polovinu. Pasta vyrobená v sekáčku má také výhodu, že v ní není cukr, protože marcipán je sladký už tak dost. Dort je celkově vůbec dost sladký, což asi nikoho nepřekvapí. To je hlavně díky nugátu. Jenže stejně nejlepší na něm byl ve výsledku právě ten čistý vložený nugát. Mimochodem já položila ty nugátové táfličky přímo na piškot, ale jak to bylo „suché“ na „suchém“, tak se to nespojilo a při krájení měl ten spodní piškot tendenci odpadávat, když člověk nebyl opatrný. Do receptu už jsem proto pod nugát dala šlehačku, ale stačí jí jen tence, on by se jinak při krájení nugát do šlehačky probořil.

Další tipy: Tímto plynule přejdu k nugátu. Mimochodem dort je inspirovaný Mozartovými koulemi, ale to snad je poznat. Myslím přitom ty kvalitnější Mozartovy koule, ne levné náhražky z některých supermarketů, které jsou sice velké, levné, ale skoro celé tvořené nepříjemně ochuceným marcipánem. Pořádné Mozartovy koule by měly chutnat hlavně po nugátu. Nugát je výborná věc. Ale kde jej sehnat, že? Snadno to nejde, ale jde to. Já použila lískooříškový nugát Odense a je výborný. Jedno balení má 150 g a stojí asi 70 Kč. Spotřebovala jsem dva balíčky, trochu mi zbylo na mlsání. A je opravdu problém (aspoň pro mě), nesníst ho celý na posezení. Jen pro informaci, nejdřív jsem zkusila koupit nugátovou bonbonieru Orion. Sice byla z arašídů, ale nejdřív jsem chtěla stejně jen vyzkoušet, jak se nugát chová. Byla to ovšem špatná volba. To není žádný nugát, chutná to přesně tak, jak je napsáno ve složení: cukr a ztužené tuky. Prý je tam někde schovaných 9 % arašídů, ale já je tam nenašla, byť měly být ještě podpořeny dodaným aroma. Fakt neuvěřitelně hnusné bonbony, že to tak musím napsat. Přitom si z mládí pamatuji, že mi bonboniera chutnala, tak buď změnili složení, nebo jsem chuťově procitla já, nebo to bylo od jiného výrobce (myslím, že Figaro taky míval nugátové bonbony). Jestli si tedy chcete s nugátem něco začít, určitě si kupte pořádný, tedy především z lískových oříšků a kakaového másla. On zas tak drahý není, prodraží ho hlavně poštovné, když nekupujete nic jiného. Jestli se dá koupit někde v obchodě, to netuším. Druhá důležitá ingredience Mozartových koulí je pistáciový marcipán. Ale přidala jsem i pistáciovou šlehačku, aby dort trochu odlehčila od čokolády a sladkosti. Což udělala, jen pistácie poněkud chuťově zanikly, ony mají přece jen jemnější chuť a s nugátem těžko soupeří. Zase ale bylo příjemné, jak v té šlehačce křupaly. Celkově je tedy dort spíš nugátový, a tak je to dobře, ty koule mají správně chutnat taky hlavně po nugátu a čokoládě. Jako alternativa k pistáciím by šly určitě použít i lískové oříšky, ty by už ve šlehačce byly chuťově poznat víc, a nahoru dát čistý mandlový marcipán. Ale bez toho nugátu to prostě Mozartův dort nebude nikdy.

Světlé piškotové těsto

• 2 větší vejce
• 3-4 lžíce teplé až horké vody
• 100 g cukru krupice
• špetka soli
• trochu vanilkového extraktu
• 100 g hladké mouky
• 20 g kukuřičného škrobu

Marcipánové ořechy

• 100 g jader vlašských ořechů
• 100 g mandlového marcipánu (podíl mandlí je větší než 50 %)

Vanilková šlehačka

• 400 g smetany ke šlehání 40% (2 kelímky)
• 1 lžíce cukru moučka
• 1/2 lžičky vanilkové pasty

na dokončení: rybízová marmeláda, marcipán na potahování 1:3

1. Piškotové těsto: V míse začnu šlehat celá vejce. Jakmile napění, přiliji k nim za stálého šlehání postupně vodu – tři nebo čtyři lžíce, záleží, jak moc z nich cestou ucouráte (ale i tak je to celkem jedno). Pořád šlehám na maximum a po lžících přisypávám cukr. Nakonec přihodím špetku soli a přidám trošku vanilky pro chuť, a nechám šlehat 15 minut. Poté šlehač vypnu a k vejcím proseji mouku smíchanou se škrobem. S citem promíchám, nemíchám zbytečně dlouho, ale zároveň to musí být promíchané důkladně. Těsto vliji do formy, jejíž dno je vyložené papírem na pečení. Peču při cca 175°C, dokud povrch nezrůžoví. Opatrně vyzkouším povrch prsty, a když těsto vypadá pevně, ověřím propečenost zapíchnutím špejle. Když to udělám moc brzy, syrové těsto se může propadnout. Hodně pro orientaci taky pomůže nos, upečené těsto už hodně voní. Chvíli nechám chladnout ve formě, pak boky objedu ostrým nožem a formu odstraním. Nechám vychladnout.
2. Marcipánové ořechy: Vlašské ořechy nasekám nadrobno. Na suché pánvi je trochu opražím. Pražím je na středním ohni a v podstatě pořád promíchávám, aby se nepřipálily. Ořechy by neměly nějak ztmavnout, jen se rozvonět. Když tedy voní, přesypu je do misky a hned zatepla k nim na kousky natrhám marcipán. Marcipán s ořechy pak mnu prsty tak dlouho, dokud se nespojí a ořechy se marcipánem neobalí. Chce to trpělivost. Vlastně to probíhá ve dvou fázích. Nejdřív se to všechno spíš spojí v kouli, jako bych dělala těsto – to znamená, že se obojí vzájemně promísilo. Ale pak to potřebuji zase rozdělit od sebe, takže tu hmotu mezi prsty třu, asi jako když solím, a snažím se, aby se jednotlivé kousky ořechů obalené marcipánem od sebe oddělily. Jde to jakž takž, a pochopitelně se to neoddělí na ty úplně nejmenší kousíčky ořechů. Spíš vznikají takové hrudky, čím menší, tím lepší. Když už to vypadá k světu, strčím ořechy do lednice. Ono to tam zatuhne. Takže po čase to promnu znovu, nebo už jen promíchávám vidličkou. A pak po čase znova. A nakonec už dostanu opravdu požadovanou konzistenci, tedy jakousi hrubou ořechovou drobenku. V lednici to nechám až do použití.
3. Dokončení: Z korpusu seříznu vršek a rozříznu ho na dva pláty. Spodní plát potřu rybízovou marmeládou, spíš víc. Přiklopím druhým plátem a ten také potřu, ale už jen slabounce, jen aby se do piškotu nevsákla vlhkost ze šlehačky. Vychlazenou smetanu vyšlehám s moučkovým cukrem a vanilkou dotuha. Odložím si stranou asi dvě lžíce čisté šlehačky a do té zbývající vmíchám ořechy s marcipánem. To pak nanesu na piškot a vytvaruji úhledný kopeček. Vezmu odloženou čistou šlehačku a celý dort jí potřu – vytvořím tak hladký povrch pod potah, protože ořechy by jinak mohly dělat na marcipánu hrbolky. A taky musím šlehačkou obmazat korpus, aby se na něj marcipán přilepil. Když má dort hezký tvar, uložím ho do lednice. Marcipán na potahování vyválím a dort jím potáhnu. Uhladím a ozdobím.

Tipy: Recept je určen pro dort o průměru 17 cm. Těsto je trochu sušší než klasický piškot, ale zase je takové pevnější. Pořád je to ale typ piškotového těsta a určitě je zbytečné do něj přidávat prášek do pečiva. Mandlového marcipánu k ořechům můžete dát méně, snáz se pak udělá drobivá směs, ale zase bude méně znát chuť marcipánu. Ale poměr dejme tomu 100 g ořechů + 80 g marcipánu bude určitě pořád OK. Marmeláda tam tvoří trochu výraznější zajímavý akcent, ale bylo by možné ji vynechat, byl by to pak prostě více klasický šlehačkový dort. Smysl má ale marmeláda pod šlehačku, aby zabránila navlhčení piškotu. Je lepší použít kyselejší variantu marmelády, kromě rybízu by šla použít třeba malinová (bez jadýrek), možná něco s brusinkami, zajímavá by možná mohla být i pomerančová, ale nevím. Němci nebo Rakušani by určitě namazali meruňkovou. Neviděla bych to ale na jahodovou nebo borůvkovou, to mi tam nesedí. Jinak na tomto dortu je dobře vidět, jak si marcipán rozumí se šlehačkou – dobře. Sice na pomak je znát, že je marcipán měkčí, ale to je ve výsledku spíš plus, protože jde na šlehačce aspoň dobře krájet. Zespod od šlehačky poněkud oslizne, což je taky pochopitelné. Rozhodně se ale nerozteče, jeho povrch je stále suchý, po dvou dnech potah vypadal zkrátka pořád stejně (pak už bylo snězeno). Marcipán je vyválený tak akorát, což asi neslyšíte rádi, ale lépe to říct nejde. Prostě není tenký jak těsto na štrúdl (to by se stejně při přenášení potrhal), ale není ani tlustý (to by zase dort moc zatížil a splácnul by ho). No nakonec jsem to přece jen na posledním kousku změřila a je to tak 4-5 mm.

Jo a kdyby vás zajímalo, co že to sedí na dortu, tak je to Totoro, postavička (lesní duch) z japonského animovaného filmu Můj soused Totoro. V Japonsku docela kultovní záležitost. A já ho mám taky ráda.

Těsto

• 5 středně velkých vajec
• 300 g cukru krupice
• 125 ml smetany na vaření
• 25 ml rumu
• 80 g rozpuštěného másla
• kůra ze 3 velkých citronů
• špetka soli
• 300 g hladké mouky
• 1 rovná lžička prášku do pečiva

Cukrová poleva

• 150 g cukru moučka
• 3 lžíce citronové šťávy
• kůra z 1 citronu

na dokončení: meruňkový džem

1. Do mísy dám najednou všechny přísady kromě mouky a prášku do pečiva. Šlehám elektrickým šlehačem na střední rychlost asi 5 minut. (Ale nečekejte, že to nějak zvlášť zhoustne.) Pak po částech proseji mouku s PDP a zašlehám též elektrickým šlehačem. Projedu gumovou stěrkou stěny mísy a šlehám do hladké konzistence, což netrvá dlouho. Řidší těsto naliji do formy na chlebíček. Tu jsem zlehka vymazala máslem a vyložila papírem na pečení. Papír je dobré nechat po delších stranách přečuhovat, potom za něj chlebíček pohodlně vyndám z formy. Peču při cca 180°C asi 50 minut až hodinu. Přibližně v polovině doby pečení je vhodné chlebíček obrátit, aby se pekl rovnoměrně.
2. Upečený chlebíček nechám asi 10 minut chladnout ve formě, potom ho vyndám na drátěný rošt. Papír z boků sloupnu, ať to může dobře chladnout.
3. Nahřeji asi 2 lžíce meruňkového džemu, aby trochu zřídl, a pomocí štětce jím celý vychladlý chlebíček potřu. Nechám trochu zaschnout, můžu dát i do lednice. Díky džemu se cukrová poleva nevsákne do těsta.
4. Do kastrůlku dám cukr a citronovou šťávu a kůru. Dám na plotnu na nejnižší stupeň zahřívat a během toho stále míchám vařečkou. Teplota by neměla přesáhnout 35°C, protože pak prý glazé začne znovu krystalizovat. Pravda je, že poprvé mi poleva začala během potírání tuhnout před očima, proto jsem si napodruhé dala pozor a už to bylo v pořádku. Teplotu jsem ale neměřila, jen jsem zkoušela prstem. Neměla by vlastně přesáhnout teplotu lidského těla, tak jsem to odhadovala, aby byla opravdu jen vlažná. Když je hladká, opět vezmu štětec a chlebíček jí potřu. Nechám zaschnout a je hotovo.

Tipy: Rozměry formy, kterou jsem použila, jsou přibližně 30 x 11 cm. Rum v těstě nakonec není cítit, možná by se proto místo něj dala použít citronová šťáva a chuť chlebíčku by byla ještě citronovější. S práškem do pečiva to není třeba přehánět, v závěru pečení chlebíček docela vyskočí – což včetně popraskání povrchu ho dělá podle mě ještě hezčím. Poleva se měla podle receptu zahřívat, ale běžně se tento typ polevy dělá zastudena, takže by to šlo určitě i tak. Ale při zahřátí se možná dosáhne hladší konzistence. Kdyby byla moc hustá na potírání, lze dát o trochu víc citronové šťávy.

U nás na Mělníku, v malé zastrčené cukrárně, která funguje přinejmenším od mého dětství, prodávají výborné a troufnu si říct – vyhlášené trubičky. Mělnické trubičky. Jsou ze světlého křehkého těsta, které je tenké, a náplní je sníh. Skoro se rozpadají a jsou opravdu výtečné. Doma mě ponoukali, ať je zkusím udělat, tak jsem to tedy zkusila. A opět se mi potvrdilo, že osvědčené cukrárenské zákusky nikdy neudělám tak, jak jsem na ně zvyklá. Nicméně po otestování několika receptů jsem vytvořila trubičky, které sice nejsou takové jako z oné cukrárny, ale špatné vůbec nebyly, i pochvalu jsem sklidila. Chcete-li, recept máte k dispozici.

Trubičky z křehkého těsta

• 2 žloutky
• 190 g hladké mouky
• 60 g cukru moučka
• 120 g měkkého másla
• 1/2 lžíce citronové šťávy
• popř. trošku vody

Bílkový sníh

• 2 bílky
• 110 g cukru krupice

dále potřebujete: formičky na trubičky

1. Všechny ingredience na těsto dám do mísy a zpracuji těsto. (Jste-li zvyklí zpracovávat těsto na vále, tak samozřejmě můžete, mně se dělá mnohem lépe ve velké míse.) Jen vodu vynechám a přidám ji pouze tehdy, je-li těsto drobivé a nechce se spojit do hladké vláčné podoby. Těsto nechám zabalené v potravinové fólii odležet v lednici, stačí hodinku, ale může být i přes noc.
2. Těsto vyválím do tenka. Asi 2 mm, ale je to jen orientačně, musí být prostě tenké, ale zase vám musí umožnit pracovat s ním. Také záleží na tom, jak velké trubičky budete dělat. Já mám formičky hodně malé, tedy úzké uvnitř, a kdybych neudělala trubičky tenké, bylo by na nich hodně těsta a málo náplně.
3. Plát těsta rozkrájím na obdélníčky. Jejich rozměr si vyměřím podle formiček. Těsto musí obalit formičku kolem dokola (plus nepatrný přesah na to, abych k sobě okraje těsta mohla dobře přimáčknout). Jeden konec formičky by měl zůstat trochu koukat, abych měla formičku za co chytit při sundavání trubičky.
4. Obdélníček těsta nabalím na formičku a okraje k sobě dobře přitisknu, aby se těsto důkladně spojilo a nemohlo se při pečení rozpojit. Formičky nikterak nemastím, těsto ničím nemašluji. Všechno suché. Formičky s těstem položím na plech vyložený papírem na pečení, spojem dolů. Nechám mezi nimi dostatečné rozestupy, i když trubičky nijak moc nenabydou.
5. Peču při cca 175°C, dokud nezačne těsto lehce růžovět. Je to vlastně stejné, jako když pečete třeba linecké cukroví na Vánoce, jen to trvá trochu déle. Plech vyndám z trouby a papír s trubičkami stáhnu mimo, aby na horkém plechu nedocházely. Z formiček je sundavám ještě horké, jak brzo to zvládnu. Dělám to tak, do jedné ruky si vezmu ubrousek a tou chytím koukající konec formičky, druhou rukou – resp. prstem zatlačím doprostřed druhého konce a snažím se formičku zamáčknou hlouběji dovnitř. Tím ona na tom druhém konci povyleze víc ven a už je snadné celou trubičku stáhnout. Trubičky nechám vychladnout.
6. Trubičky plním sněhem z bílků, který připravím úplně stejně, jako když dělám máslový krém nastavený bílkovým sněhem. Tedy bílky s cukrem vymíchám nad párou a pak vyšlehám dotuha. Postup viz ZDE. K plnění použiji pytlík a trezírovací špičku s kruhovým obvodem. Nakonec trubičky pocukruji.

Tipy: Trubičky lze nenaplněné uschovat v uzavřené nádobě, chvíli by tak měly vydržet. Sněhem je plním aspoň pár hodin před podáváním, klidně den předem, aby stihly zvláčnět. Jinak se sněhem vydrží taky, sníh je pevný a nevodnatí. Cukru do sněhu může být při velkých bílcích i 60 g, při menších naopak jen 50 g, ale pokud snesete trochu toho sladkého, tak větší množství cukru vždy jistí pevnou konzistenci. Formičky, které mám já, mají průměr 13 mm a délku 80 mm, jsou tedy opravdu maličké. Z tohoto množství surovin jsem udělala dva plechy trubiček, ale s většími rozestupy, takže moc toho nebylo. Tedy podle mě tak akorát. Možná jich bylo 30, možná méně, teď opravdu nevím.

Další tip: Jestli chcete ochutnat ty pravé mělnické trubičky, musíte si zajet na Mělník. Zmíněnou cukrárnu najdete v ulici Legionářů, kousek pod ústředním náměstím Míru. Ke vstupu zrovna nevybízí, ale zdání klame.

Pomerančové těsto s marcipánem

• 3 větší vejce
• 150 g cukru krupice
• 40 ml mléka
• 90 g másla
• 50 g  marcipánu s obsahem mandlí víc jak 50 %
• jemně strouhaná kůra z 1 velkého pomeranče
• 1 lžička vanilkového extraktu
• 180 g hladké mouky
• 1 rovná lžička prášku do pečiva

Želé z červených pomerančů

• 300 ml čerstvě vymačkané šťávy z červených pomerančů
• 50 g cukru krupice
• 5 plátků želatiny Dr. Oetker

Vanilková pěna

• 3 žloutky
• 80 g cukru krupice
• 100 ml mléka
• 100 ml smetany ke šlehání
• 1/2 lžičky vanilkové pasty
• 4 plátky želatiny Dr. Oetker
• 250 ml smetany ke šlehání

na dokončení: trošku smetany ke šlehání, marcipán na potahování

1. Pomerančové těsto s marcipánem: V míse začnu šlehat celá vejce a postupně přisypávám cukr. Šlehám 20 minut, nebo raději 25, ať je vaječná pěna hustá a pevná. V průběhu šlehání dám do kastrůlku mléko, máslo, vanilkový extrakt, pomerančovou kůru a na kousky natrhaný marcipán. Na mírném až středním ohni zahřívám a občas promíchám, aby se to u dna nepřipálilo. Směs se může začít i vařit, vyloženě jí to neuškodí, ale cílem je, aby se vše včetně marcipánu rozpustilo – a k tomu je zapotřebí vyšší teplota. Zvlášť marcipánu vyšší teplota pomůže, ale i tak musím lžící vše míchat a roztírat, aby se směs stala hladkou bez kousků marcipánu. (Když sem tam maličký kousek marcipánu zůstane, nevadí, při pečení se rozpustí.) Hladkou směs odstavím z plotny a nechám chladnout. Když jsou vejce vyšlehaná, začnu do nich pomalu lít marcipánovou hmotu a citlivě ji vmíchávám gumovou stěrkou. Hmota může být klidně teplá, nemusíte čekat, až vychladne, jen by neměla být vroucí. A pak ještě po částech vmíchám mouku prosátou s práškem do pečiva, opět zlehka a gumovou stěrkou. Dobře promíchané těsto dám hned do dortové formy o průměru 21 cm, jejíž dno i boky jsem vyložila papírem na pečení. Dám péct při teplotě cca 170°C.
2. Želé z červených pomerančů: Několik pomerančů vymačkám a šťávu přeliji přes cedník, aby tam nebyla jadýrka ani žádné jiné větší kousky. Odměřím požadované množství a dám vařit spolu s cukrem. Občas promíchám, a když začne šťáva vřít, nechám ještě asi 5 minut lehce provářet. Odstavím. Plátky želatiny ponořím jeden po druhém do studené vody a nechám změknout. Pak je postupně vyždímám a vložím do horké pomerančové šťávy (horké, ale nikoli vroucí). Zamíchám, takže se želatina hnedle rozpustí, a nechám chladnout. Dobré je nechat pomerančové želé vychladit dobře, protože to pak začne už trochu želírovat a není tekuté jako voda. V tomto receptu je to sice jedno (nemůže z formy vytéct), ale ono pak i rychleji zatuhne na dortu, což se naopak hodí. Že želé začíná želírovat, poznáte snadno: jdete ho pravidelně promíchat a ono je najednou cuckovaté. To ho pak intenzivně promíchám metlou, aby se ty zatuhlé části rozmělnily a směs měla pořád tekutý charakter – přece jen potřebuji, aby se to na dortu rozlilo. Kdyby želé zatuhlo už moc, stačí prostě jen nahřát. Ale při pravidelném kontrolování to v pohodě ohlídáte. Chladit můžete buď v lednici, já v únorových mrazech postavila rendlík na okenní parapet. Při běžné pokojové teplotě ale želé nezatuhne.
3. Vanilková pěna: Žloutky s cukrem šlehám elektrickým šlehačem asi 3 minuty. Mezitím dám v kastrůlku vařit mléko, smetanu a vanilkovou pastu. Ideálně se mi sběhne konec šlehání žloutků s okamžikem, kdy mléko se smetanou začínají vřít. Mléko stáhnu z ohně a pomalu ho liji ke žloutkům, přičemž zároveň hbitě míchám drátěnou metlou. Vliji všechno mléko, dobře metlou prošlehám a vrátím vše zpátky na plotnu. Opatrně zahřívám, tak nějak na pokraji varu, a chvíli – asi 2 minuty – provářím. Nesmí se to skutečně vařit, že by to bublalo, to ne. Jsou tam žloutky a těm by to nedělalo dobře. Ale musí to být blízko varu, protože potom žloutková směs začíná houstnout. A to chci. Nečekejte však, že to zhoustne kdovíjak, možná to ani nezaregistrujete, ale trochu přece. Takže chvilku provářím, pokud mám obavu z moc velkého tepla, odstavím na chvíli z plotny a po pár minutách odstavím zcela (opět dejme tomu 3 minuty, víc ne). Namočím plátky želatiny do studené vody, a když změknou, jeden po druhém je vyždímané vložím do žloutkovo-smetanového základu. Ten musí být horký, aby se želatina rozpustila. Dobře promíchám a nechám chladnout. Když směs vychladne, vmíchám po částech smetanu vyšlehanou do polotuha (konzistence asi jako hustší jogurt). Stěrkou to dobře promíchám ode dna a hned použiji.
4. Sestavení dortu: Upečený korpus shora seříznu, rozkrojím na dva stejně silné pláty a ty ještě okrojím podle šablony, abych se zbavila tmavých okrajů. Spodní plát umístím na rovnou pevnou podložku, upnu do nastavitelného ráfku a utáhnu. Ráfek zevnitř vyložím dortovou fólií, kterou na stěnách urovnám a uhladím. Naliji polovinu vanilkové pěny, nechám volně rozlít do roviny a dám do mrazáku, aby pěna co nejrychleji zatuhla. Když pěna na omak vypadá poměrně pevně (ne dokonale, ale už není tekutá), naliji na ni pomerančové želé. Opět nechám rovnoměrně rozlít po celé ploše a opět dám do mrazáku tuhnout. Jakmile vypadá želé stabilně, naliji na něj zbývající vanilkovou pěnu. Naposled strčím dort do mrazáku, a jakmile pěna trošičku zatuhne, vsunu do ráfku druhý plát těsta. Po celé ploše dlaní zlehka přitisknu, aby se těsto s pěnou spojilo, a dort dám do chladničky přes noc tuhnout. Povrch přikryji potravinovou fólií, aby neosychal.
5. Dokončení: Zatuhlý dort vyndám z lednice a odepnu ráfek. Dortovou fólii nechám na boku dortu, aby ho dál chránila, a odlepím ji až před podáváním. Zbylo mi trochu smetany ke šlehání, sice nepatrně, ale to stačí. Tak ji ušlehám a potřu s ní povrch dortu, jen nepatrnou vrstvou. Nahoru položím kruh vyváleného marcipánu a lehce přitisknu a uhladím. Díky šlehačce se marcipán přilepí, což by na suchém těstě neudělal. Je hotovo, jen ještě udělám z marcipánu růži na ozdobu.

Tipy: Vše podstatné je tentokrát myslím přímo v receptu. Po okrojení tmavých okrajů měl dort v hotovém stavu průměr asi 19 cm. Pěnu a želé jsem použila všechno, nic nezbylo, a vrstvy vyšly akorát tak tlusté. Červené pomeranče by se daly samozřejmě nahradit normálními, já použila červené proto, že je měli v obchodě zrovna docela levně ve větším balení v síťce, a také se mi líbila barva, že bude želé kontrastnější a lépe vidět. Na strouhání kůry jsem ale použila normální pomeranč, který měl tlustou a tvrdou kůru, ta se totiž vždy strouhá lépe. Při strouhání jen dejte pozor, abyste pracovali jen s tou horní oranžovou vrstvou, spodnější bílá část kůry je hořká. Na těsto jsem mimochodem použila stejný recept jako na korpus Madelines, jen jsem místo citronové kůry dala pomerančovou. Jestli někdo z vás tohle těsto pekl, tak asi ví, že je moc dobré a navzdory máslu lehké. Pomerančová kůra ho ještě povýšila, vonělo úplně božsky a celý skrojek horní části korpusu jsem s chutí zhltla. A jestli si kladete otázku, jestli spolu chuťově ladí marcipán a pomeranče, tak vězte, že ladí perfektně.

Vanilkové těsto z bílků

• 120 g hladké mouky
• 1 lžička prášku do pečiva (spíš plnější než rovná)
• špetka soli
• 140 g cukru krupice
• 70 g měkkého másla
• 2 bílky pokojové teploty
• 100 ml plnotučného mléka pokojové teploty
• 1 lžička vanilkového extraktu

Máslový krém se sirupem z granátového jablka

• 125 ml čerstvé šťávy z granátového jablka
• 1 lžička cukru krupice
• 100 ml plnotučného mléka
• 10 g kukuřičného škrobu
• 1 žloutek
• 30 g cukru krupice
• 150 g měkkého másla
• 1 lžíce cukru moučka

Šlehačková vrstva

• 200 g smetany ke šlehání 40%
• 1 rovná lžíce moučkového cukru
• vanilková pasta dle chuti

na dokončení: zrníčka z granátového jablka

1. Vanilkové těsto z bílků: Do mísy proseji mouku, PDP, sůl a dobře promísím. Přisypu cukr a znovu promíchám. Přidám hodně měkké máslo a rozetřu vařečkou nebo třeba lžící do hrudkovité podoby – vypadá to asi jako něco mezi strouhankou a drobenkou. V jiné misce rozšlehám metlou bílky, ne nijak moc, a prošlehám s mlékem a vanilkovým extraktem. Vezmu elektrický šlehač a na nízkou rychlost začnu tekutinu zašlehávat k moučné směsi. Vlévám po částech (asi po čtvrtinách), s další dávkou vždy počkám, až se ta předchozí zašlehá. Když je po poslední dávce těsto hladké, ještě asi čtvrt minuty šlehám a pak šlehač vypnu. Je to celé poměrně rychlé, protože dlouhé šlehání by vedlo k vyšlehávání bílků v těstě do sněhu, a to tu není žádoucí. Potřebuji jen, aby se vše spojilo do hladkého těsta. Těsto vliji do formy o průměru 15 cm, jejíž dno i boky jsem vyložila papírem na pečení. Peču při cca 170°C, přibližně 30-40 minut. Jelikož těsto bylo sice v malé formě, zato ve vyšší vrstvě, bylo to spíš těch 40 minut, ale je to hodně individuální. Každopádně není dobré zkoušet propečenost těsta dřív, než je takřka jisté, že je hotové – prostředek by se mohl propadnout. Upečený korpus nechám nejdřív asi 15 minut chladnout ve formě, pak formu odstraním.
2. Sirup ze šťávy z granátového jablka: Z granátového jablka vymačkám šťávu. Co se týče množství, vyšla jsem z toho, kolik šťávy mi poskytlo jedno větší jablíčko – bylo to právě 125 ml. Šťávu s cukrem vařím v kastrůlku tak dlouho, dokud se silně nezredukuje. Šlo mi hlavně o to, aby tekutina nebyla moc vodová a mohla jsem ji bez obav všechnu použít do máslového krému. Já konkrétně jsem toto množství vařila na mírném ohni asi 25 minut, a nakonec jsem dostala tmavý sirup, který už asi neměl daleko k tomu, aby začal karamelizovat. Bylo ho cca 30 ml. Sirup si můžu udělat den předem, do lednice se dávat nemusí.
3. Máslový krém nastavený škrobovou kaší: V mléce rozmíchám drátěnou metlou škrob, aby se beze zbytku rozpustil. Pak v něm rozšlehám i žloutek, aby nezbyly žádné žluté kousky. Přisypu cukr a dám vařit. Za stálého míchání přivedu k varu. Ke konci opatrně, aby se směs nepřipálila. Jakmile směs dojde k varu, zhoustne. Nebo naopak – jakmile zhoustne, došla k varu. A to je čas odstavit kastrůlek z ohně, protože je tam žloutek a ten by se přece jen neměl intenzivně vařit. Ještě chvíli intenzivně promíchávám, aby byla kaše hladká, ale už mimo plotnu. Nechám chladnout, občas promíchám, aby se neudělal škraloup. Měkké máslo šlehám s moučkovým cukrem asi 3 minuty. Pak po částech zašlehám škrobovou kaši, která je ideálně vlažná (teplá by rozpouštěla máslo, studená by naopak vedla ke srážení másla). A pak po malých dávkách zašlehám i sirup z granátového jablka. Kdyby se náhodou stalo, že se krém začne srážet, stačí mísu s ním nahřát nad párou a prošlehat, bude opět krásně hladký. Krém nedávám do lednice, nýbrž ho hned použiji na dort.
4. Dokončení: Korpus shora seříznu a rozkrojím na dva stejné pláty. Vychlazenou smetanu vyšlehám s cukrem a vanilkovou pastou dotuha. Vmíchám do ní zrníčka granátového jablka a nanesu v silnější vrstvě na spodní plát dortu. Šlehačku nedávám až úplně ke krajům korpusu, nechám tam prostor na máslový krém, který udělá takovou bariéru – ochranu před vytlačením šlehačky ven mimo dort. Přiklopím druhým plátem a omažu celý dort tenkou vrstvou máslového krému. Dám zatuhnout do lednice, nebo pro urychlení do mrazáku. Jakmile je krém tuhý a dort díky tomu pevný, omažu ho už načisto dalším máslovým krémem dle libosti. Ozdobím jadérky z granátového jablka a nechám v lednici ztuhnout.

Tipy: S tímto dortem jsem váhala, zda ho sem vůbec dávat. Upřímně řečeno totiž – celkově nic moc. On je už vůbec problém (aspoň u mě) u světlých těst kromě lehoučkého nadýchaného piškotového, že mi připomínají bábovku. Což o to, bábovka je dobrá věc, ale mazat si ji krémem, to není nic pro nás. Na druhou stranu v Americe dělají v podstatě jen takovéto typy dortů, takže svou cílovou skupinu asi mají. Abych to vzala postupně: Vanilková šlehačka výborná, jako vždy. Jen nebyl dobrý nápad dávat ji ve vysoké vrstvě, protože šlehačka přece jen není nosná a pevná. Jadýrka granátového jablka sice krásně vypadají, ale na jídlo to není žádná bomba. Šťáva z granátového jablka ztratila svařením na sirup svoji chuť a krém chutnal celkově tak nějak… zajímavě. Asi by nikdo neuhádl, čím je ochucený, a asi by ani nikdo moc nehádal, že je to ovoce. Možná by nebylo od věci krém ochutit ještě vanilkou. Ale já jsem ji stejně brala spíš jen jako prostředek na obarvení, takže to by nevadilo. Jenže sirup neobarvil krém na krásně červenou barvu, jak jsem čekala, ale vzalo to faleš do takového spíš fialovo-hnědého odstínu. No ale nakonec jsem sem recept umístila, a to proto, že jsem už absolvovala řadu receptů na světlé těsto z bílků a teprve tento mi přišel opravdu použitelný. Předchozí pokusy byly vždy takové hutné, mastné, prapodivné a nedobré. Toto těsto vypadalo na pohled slušně, bylo kypré a chutnalo taky dobře. Samozřejmě že se nevyrovná piškotu, ale zase se může někdy hodit, když nevíte co s bílky. Jen nečekejte, že bude krásně bílé. Sice tam nejsou žloutky, ale bílky v syrovém stavu bělostné nejsou a máslo taky ne. Proto ani těsto nemůže být bělostné.

Kakaové těsto

• 6 větších vajec
• 200 g třtinového cukru
• 140 g hladké špaldové mouky
• 50 g kakaa
• 60 g másla

Třešňový máslový krém

• 2 bílky
• 100 g cukru krupice
• 160 g měkkého másla
• 130 g kompotovaných třešní
• 125 ml šťávy z třešňového kompotu
• 1 lžíce kukuřičného škrobu (spíš plnější než rovná)
• 1 lžíce griotky

Třešňová náplň

• 230 g kompotovaných třešní
• 150 ml šťávy z třešňového kompotu
• 35 g třtinového cukru
• 15 g kukuřičného škrobu
• asi 2 lžíce griotky

na dokončení: mandlový marcipán na potahování, griotka

1. Kakaové těsto: Množství surovin si rozpočítám na poloviny a z každé upeču korpus ve formě o průměru 17 cm. (Máte-li dvě stejně velké formy, můžete upéct oba korpusy současně, jinak jeden po druhém. Každopádně je ale lepší péct je nadvakrát, protože celá dávka ze 6 vajec by byla do takto malé formy moc vysoká vrstva a korpus by se špatně propékal. Resp. dlouho by to trvalo a okraje by se zatím spálily.) Celá vejce vyklepnu do větší kovové mísy a přisypu cukr. Mísu dám nad páru a šlehám metlou tak dlouho, dokud není vaječná směs teplá až horká a zároveň dokud se nerozpustí cukr. Obojí ověřím tak, že směs promnu mezi prsty – musí být hladká bez zrníček cukru a teplá dost, ale zase ne tak, abych se o ni popálila. Když toto nastane, odstavím mísu z páry a šlehám elektrickým šlehačem 15 minut. Mezitím si rozpustím máslo. Po 15 minutám šlehání vmíchám jemně gumovou stěrkou prosátou mouku s kakaem. Ještě to nemusí být promíchané dokonale, když si do malé mističky dám asi lžíci těsta a metličkou do něj vmíchám rozpuštěné máslo. Míchám hbitě a dobře, aby se to dobře spojilo. Pak to vyliji do zbývajícího těsta a opět vmíchám s citem gumovou stěrkou, teď už dokonale, aby nikde nezbyla nevmíchaná mouka. Přesto je ale dobré nemíchat těsto zbytečně dlouho, protože čím déle míchám, tím víc si sedá. Těsto spadne v každém případě, protože to není klasický piškot, je tam více mouky a tak si ta vyšlehaná vejce pod její tíhou prostě trochu lehnou. Ale zase je těsto po upečení trochu pevnější, ne tak „gumové“ jako klasický piškot. Těsto rozprostřu do formy a při okrajích trošku vytáhnu nahoru – ale ne moc. Forma má na dně pečicí papír a boky mohou být také vyložené pečicím papírem nebo zlehka vymazané máslem – ale tak nepatrně, že to na pohled ani není vidět. Peču při cca 175°C, dokud není těsto pevné a vpíchnutá špejle po vytažení suchá. Nezkouším to ale zbytečně brzo, jinak by korpus mohl slehnout.
2. Třešňový máslový krém: Nejprve si roztřídím třešňový kompot. Použila jsem lahev s čistým obsahem třešní 360 g a rozdělila jsem je tak, aby žádné nezbyly – je to kompot koupený v Lidlu. Třešně vyklopím na cedník a zachytím šťávu. Pak třešně rozdělím na krém a na třešňovou náplň. Zpět ke krému. Třešně a šťávu dám do vyššího menšího kastrolu a ponorným mixérem rozmixuji – opatrně, bude to cákat. Nemusí to být rozmixované úplně dohladka. Trochu odliji do skleničky a rozmíchám v tom škrob. Zbytek dám vařit. Jakmile to skoro vře, vliji za stálého míchání drátěnou metlou ten trošek s rozmíchaným škrobem. Míchám, a když začne směs vařit, na mírném ohni provářím ještě asi minutu. Odstavím a dám chladit, průběžně míchám. Později ještě vmíchám griotku. Z cukru, bílků a měkkého másla připravím krém – viz Máslový krém nastavený bílkovým sněhem. Do krému nakonec zašlehám třešňovo-škrobovou kaši. U té je lepší, aby byla ještě trochu vlažná, protože kdyby byla vyloženě vychlazená, tak by se mohlo máslo srazit. Ale zase nesmí být teplá, aby máslo nezačalo téct. Krém bude takový vzdušný, protože máslo už je hodně odlehčené a taky ta kaše nebyla kdovíjak hustá. Přesto nemějte obavy, krém v lednici bezpečně ztuhne. Takto připravený krém hned použiji – kdybych ho dala do lednice a chtěla použít až později, krém by se pak po promíchání zcela jistě srazil. (Nemusí to být tedy hned, ale prostě krém nedávejte do lednice.)
3. Třešňová náplň: Trochu šťávy odliji do skleničky a rozmíchám v ní škrob. Zbývající šťávu s cukrem dám vařit, aby se cukr rozpustil. Když to udělá a zároveň už skoro nebo úplně vře, vliji za stálého míchání metlou odloženou šťávu se škrobem. Směs takřka hned zhoustne, a to poměrně dost. Ještě chviličku prohřívám a hbitě míchám, pak odstavím a vmíchám griotku. Do hodně husté kaše jsou přiměřené asi tak ty dvě lžíce griotky. A rovnou vmíchám i okapané třešně, protože do vychladlé a tudíž husté kaše už by se to dělalo špatně. Třešňová náplň je hotova a připravena k okamžitému použití – tentokrát je třeba použít náplň opravdu takřka hned, protože po vychladnutí už bude na roztírání moc hustá.
4. Sestavení dortu: Oba vychladlé korpusy shora seříznu a zarovnám, a pak je ještě rozkrojím v půli – mám celkem 4 dortové pláty. Jako horní plát je dobré použít tu část korpusu, která se ve formě pekla vespod, protože má hezky rovný a hladký povrch. Každý plát shora vydatně navlhčím pomocí štětečku griotkou. Na rovnou pevnou podložku umístím první plát a nanesu vrstvu máslového krému, ne moc tlustou. Přiklopím druhým plátem a lehce přitisknu. Na něj nanesu vlažnou třešňovou náplň – ne studenou (aby nebyla moc tuhá) ani horkou (aby nebyla kaše ještě moc tekutá). Náplň nedávám až úplně do krajů, aby třešně nevylézaly ven mimo dort. Snažím se náplň co nejlépe srovnat do roviny, případné prohlubně mezi třešněmi se dají vyplnit kaší. Přiklopím třetím plátem a zase lehce přitisknu po celé ploše. Nanesu vrstvu krému a přiklopím posledním plátem. Po přitisknutí zkontroluji, jestli je dort rovně a jestli třešňová náplň neleze ven – jestli ano, tak vytékající kaši setřu a vylézající třešně zastrčím prstem hlouběji do dortu. Dort teď strčím na chvíli do mrazáku, aby rychle částečně zatuhnul, protože pak se s ním bude lépe pracovat (nebude se tak hýbat). Poté jej celý obmažu zbývajícím máslovým krémem, aby měl všude pěkně rovné plochy. Nechám v lednici zatuhnout.
5. Dokončení: Ztuhlý dort potáhnu mandlovým marcipánem a dozdobím.

Tipy: Recept není nijak zvlášť originální, spíš je to variace na osvědčené téma. Kakaový korpus s třešněmi a marcipánem je výtečná kombinace. Ovšem to nejdůležitější je griotka. Už jsem si několikrát ověřila, že alkohol udělá s tímto druhem dortu hrozně moc. Nejen že je dort vlhčí, ale získá nezaměnitelný odér a vážně to pak mnohem lépe chutná. Tedy nevím co na to děti. Je to jako se schwarzwaldským dortem – ten by bez třešňovice nebyla zdaleka tak dobrý. Druh alkoholu až tak důležitý není, voňavé nuance se totiž stejně víceméně vytratí, zůstane hlavně ta obecná alkoholová stopa. Stejně tak není griotka moc cítit v krému a náplni, tam je spíš jen pro formu – důležité je hlavně dát alkohol na korpus. Cukr jsem použila třtinový a mouku špaldovou, ale samozřejmě lze použít i bílý krupicový cukr a hladkou mouku. Před konzumací vyndejte dort dostatečně předem z lednice. Není to ani tak kvůli krému, ten při pokojové teplotě povolí celkem rychle, protože másla v něm zas tak moc není. Ale není úplně příjemné jíst studené třešně. Leda by bylo léto.

Upozornění: Po této zkušenosti nemohu doporučit třešňový kompot z Lidlu. Spoléhala jsem na to, že jsou třešně vypeckované, jak uvádějí, a nenapadlo mě každou zvlášť prohmatávat. Což se ukázala býti chyba, protože pecky tam byly. A to ne jedna. Těžko říct, co bylo nepříjemnější – jestli kousnout do celé pecky, nebo do některého z mnoha úlomků v krému, které vznikly při rozmixování. Zuby to snad naštěstí přežily, ale nejíst dort jen v rámci rodiny, která mi mnohé odpustí, tak by mě hanba fackovala. Opravdu díky, Lidle, jde to s tebou od desíti k pěti.

Čokoládové těsto s oříšky

• 5 vajec
• 100 g hořké čokolády 52%
• 50 g másla
• 100 g cukru krupice
• špetka soli
• 20 g kakaa
• 50 g celozrnné mouky, hladce mleté
• 50 g sekaných pražených lískových oříšků

Karamelová pěna

• 80 g cukru krupice
• 2 lžíce vody
• 80 g smetany ke šlehání
• asi 1/4 lžičky soli
• 2 plátky želatiny Dr. Oetker
• 150 g smetany ke šlehání

Smetanová pěna

• 200 g smetany ke šlehání
• 1 vrchovatá lžička cukru moučka
• 2 plátky želatiny Dr. Oetker
• možno trochu vanilky

Oříšková pěna

• 350 ml mléka
• 20 g kukuřičného škrobu
• 100 g cukru krupice
• 1 žloutek
• 150 g jemně mletých lískových oříšků, pražených
• 400 ml smetany ke šlehání (200 + 50 + 150 ml)
• 7 plátků želatiny Dr. Oetker

na ozdobu: hořká čokoláda, transfer fólie

1. Čokoládové těsto s oříšky: Bílky oddělím od žloutků. Mouku s kakaem proseji a smíchám s nasekanými praženými oříšky (oříšky pražím nasucho na pánvi, na mírném ohni, dokud nezačne slupka praskat, pak nechám zchladnout a promnu mezi prsty, abych odstranila uvolněné slupky). Čokoládu nalámanou na kousky dám spolu s máslem do kovové misky a nechám nad párou rozpustit. Promíchám a nechám chladnout. Bílky ušlehám se solí a polovinou cukru do pevného sněhu, který však nesmí být přešlehaný – musí zůstat trochu jakoby krémový, aby se dobře vmíchával do těsta. Metly jen oklepu a bez omývání hned začnu šlehat žloutky s druhou polovinou cukru. Šlehám asi tři minuty. Pak gumovou stěrkou vmíchám rozpuštěnou čokoládu s máslem. Čokoláda může být klidně skoro horká, ničemu to neuškodí. Naopak kdybych čekala, až čokoláda vystydne, nastal by problém s hustotou – po vmíchání do studených žloutků by se čokoláda ochladila už natolik, že by začala tuhnout a celé by se to začalo srážet. Takže raději zatepla než zastudena. Poté začnu vmíchávat střídavě a po částech sníh z bílků a mouku s kakaem a oříšky. Začnu i skončím se sněhem. Míchám s citem. Sníh se vmíchá lépe, když jej nejprve začleňuji do těsta při povrchu, do horní vrstvy těsta v míse. Tak se s ním sníh lépe spojí a teprve pak to promíchám i odspodu. Hotové těsto naliji na plech vyložený papírem na pečení a rozprostřu do tenké vrstvy tak, abych mohla později z plátu vykrojit dva kruhy o průměru asi 18-20cm. Peču při cca 180°C, dokud není těsto na pohmat pevné a pružné.
2. Karamelová pěna: Do kastrůlku dám cukr s vodou a dám vařit, občas promíchám. Zatím si dám do plecháčku ohřívat první část smetany (80g). Když se cukr rozpustí a cukerný sirup začne vřít, nechám vařit dál na středním, popř. i větším ohni. Už nemíchám, aby se sirup zbytečně nenabaloval na vařečku. To trvá pár minut, podle síly ohně. Teprve když začne hnědnout, hrábnu do něj sem tam vařečkou, abych měla lepší představu, jak moc hnědý je. Ono to totiž přes bublinky není tak dobře vidět, navíc může sirup hnědnout nerovnoměrně. Od okamžiku, kdy začne cukr tmavnout, už to jde docela rychle, proto dobře koukám, a jakmile získá sirup středně hnědou barvu, barvu karamelu, stáhnu jej z plotny. Ihned vliji teplou smetanu a počkám, až to probublá. Pak vrátím zpět na plotnu a zase začnu opatrně provářet. Zpočátku moc nemíchám, aby se mi zgumovatělý karamel nenabalil na vařečku. Spíš jen tak kontrolně občas hrábnu ke dnu, abych sražený karamel ode dna shrnula, a hlavně tak zjišťuji, jestli se karamel už znova rozvařil. To netrvá dlouho. Pak už můžu normálně míchat, a když vidím, že mám v kastrolu tekutinu, bez kousků, odstavím z ohně a vmíchám sůl. Namočím plátky želatiny do studené vody. Když změknou, vymačkám z nich v dlani vodu a rozmíchám je metlou v horkém karamelu. Nechám chladnout. Druhou část smetany (150g) ušlehám do polotuha a vmíchám ji po částech do vychladlého karamelového základu. Vmíchávám nejdřív drátěnou metlou a nakonec ještě důkladně gumovou stěrkou ode dna. Ihned použiji.
3. Smetanová pěna: Plátky želatiny namočím do studené vody. Smetanu s moučkovým cukrem, popř. s vanilkou, ušlehám do polotuha. Změklé plátky želatiny přendám do plecháčku (bez ždímání, aby na nich zůstala voda) a na velmi mírném ohni nechám želatinu rozpustit. Trvá to jen chvilku, během toho želatinu míchám lžičkou. Do rozpuštěné želatiny dám 1-2 lžíce ušlehané smetany a dobře promíchám. Pak to za stálého míchání vliji do zbývající smetany. (Díky tomuto mezistupni zabráním vzniku žmolků, které by mohly vzniknout, kdybych rozpuštěnou želatinu nalila do smetany přímo.) Dobře promíchám a hned použiji. Pěna bude buď ve stavu spíš tekutém, což je pro použití lepší, ale možná vyjde pevnější – pak se na dortu sama nerozlije. Vše záleží na stupni tuhosti, do kterého se vyšlehá smetana. Když nejde pěna nalít, musí se do formy spíš „nahňácat“, tedy stěrkou či nožem na ni shora útočit, aby se opravdu slehla až k podkladu a aby se dostala všude podél stěn. Nakonec je třeba uhladit povrch. Není to takový problém, já ji měla docela hustou a povedlo se ji dostat do jednolité vrstvy, aniž by někde zůstaly díry.
4. Oříšková pěna: Trochu mléka, asi 50-100ml si dám stranou, zbývající mléko spolu s cukrem dám vařit. V odlitém mléce rozmíchám škrob, aby se beze zbytku rozpustil, a pak v něm ještě dobře metličkou rozšlehám žloutek. Za stálého míchání metlou vliji do horkého mléka a vařím dál. Se stoupající teplotou jsem opatrnější, aby se mléko nezahřívalo moc rychle. Pak to začne vařit, což poznám nejdřív podle zhoustnutí (bublinky přijdou o něco později a nejsou ani moc žádoucí, protože znamenají intenzivní var). Zhoustnutí není tak výrazné jako u pudinku, protože škrobu je méně, ale poznatelné určitě je. Oheň hned stáhnu a ještě asi půl minuty lehce provářím, samozřejmě za stálého míchání. Odstavím a vmíchám jemně mleté oříšky. Nechám nejdřív chvíli chladnout, protože z hodně vysoké teploty to jde dobře i při běžné pokojové teplotě. Pak to ještě podpořím tím, že do směsi vliji 200ml studené smetany. Nechám chladnout dál. Namočím plátky želatiny do studené vody a další část smetany – 50ml – dám vařit. Když je smetana dost horká, ale ne úplně vařicí, rozmíchám v ní měkké a vyždímané plátky želatiny, aby se rozpustily. Pak k želatině přidám dvě lžíce oříškového základu a dobře rozmíchám. Za stálého míchání metlou to vliji do zbývající oříškové směsi. Poslední část smetany (150ml) ušlehám dotuha a po částech ji vmíchám do vychladlého oříškového základu. Pěna je hotová a stále je poměrně řídká, což je v pořádku.
5. Sestavení dortu: Z vychladlého piškotového plátu vykrojím dva kruhy o průměru 18-20cm, jak to vyjde. První kruh umístím na podnos se zvednutými okraji a upnu korpus těsně do nastavitelného ráfku. Ráfek zevnitř vyložím dortovou fólií. Naliji karamelovou pěnu a dám to do mrazáku, aby pěna rychleji začala tuhnout. Když už není tekutá (ale nemusí být ani úplně tuhá), strčím do ráfku druhý piškotový kruh tak, aby dosedl na pěnu, a přitisknu. Doporučuji ten druhý kruh trochu zmáčknout po obvodu, aby se tak trošku zmenšil, protože pak se bude do formy strkat snadněji, nebude tak drhnout o okraje. Nahoru nanesu smetanovou pěnu a dám ztuhnout opět do mrazáku kvůli urychlení (když je pěna tuhá, tak už samozřejmě přendám jen do lednice). Po zatuhnutí pěn odstraním ráfek, sloupnu z boku dortu fólii a očištěný ráfek opět umístím kolem dortu – tentokrát však s větším průměrem, aby po obvodu dortu vznikla asi 1cm mezera. Na vnitřní stěnu ráfku dám opět dortovou fólii (stěnu trošku vymastím olejem, aby se fólie k ráfku přilepila a neposouvala se). Dole ráfek utěsním zmuchlanou potravinou fólií, aby oříšková pěna nevytékala. Nakonec naliji oříškovou pěnu, nejdřív do mezery při okraji, pak doliji zbytek. Pěna je řídká, proto není třeba povrch zarovnávat, rozlije se sama do rovné hladké plochy. A dort jde zase do mrazáku, aby pěna zatuhla co nejrychleji a neměla šanci vytékat. Po zatuhnutí přemístím do lednice a nechám v ní dort přes noc. Odstraním ráfek, fólii a dozdobím, ale udělám to nejlépe až před podáváním, aby pěna zbytečně neosychala (fólie na bocích ji před osycháním chrání).

Tipy: Vše podstatné jsem asi napsala už přímo do receptu. Dort jsem měla velký asi 19 cm korpus plus pěna při okrajích, takže celkem měl průměr 21-22 cm. Byl i docela vysoký, tak 8 cm, proto jsem dortovou pásku v druhé fázi musela dát dvojitě, ta je totiž široká jen 5 cm. Karamelová a smetanová pěna vyšly tak nějak akorát, dokonce i ve stejné šířce, až jsem se divila. Oříškové pěny bylo naopak hodně, ještě mi jí zbyla jedna malá miska, takže by jí šlo i ubrat. Konkrétně oříšková pěna byla jedna velká improvizace, jak při vymýšlení receptu, tak během realizace, chvílemi jsem trochu propadala zoufalství, ale nakonec vyšla dost dobře. Jen byla málo sladká, proto jsem do receptu na ni přidala 20g cukru navíc. Ona by pěna sama o sobě ani možná nemusela být sladší, ale když se jí spolu s těstem a dalšími, tak působí trochu nevýrazně, cukr prostě chuť podporuje. Ostatně 20g není moc, v tom množství to asi ani velký rozdíl nebude. Těsto jsem taky vymyslela od boku, aby bylo zase nějaké nové, ale klidně udělejte klasický piškot, klidně i světlý, a klidně bez oříšků. Mouku jsem dala celozrnnou zase jen tak pro změnu, být nemusí. Toto těsto působí díky čokoládě a celkovému malému množství mouky poněkud vlhce, ale upeče se normálně. Jen není vhodné na vyšší korpus, ale jen na nízkou placku. Karamelová pěna je hodně sladká, ale samozřejmě že mi na tom všem chutnala nejvíc. Jako obvykle. Mimochodem – když si na vidličku ukrojíte jen horní tři vrstvy, je to skoro, jako byste jedli dort Jadran, což byla jednička mého mládí.

• 120 g měkkého másla
• 200 g cukru krupice
• 2 vejce pokojové teploty
• 2 lžičky vanilkového extraktu
• 240 g hladké mouky
• špetka soli
• 1/4 lžičky jedlé sody
• 1 lžička prášku do pečiva (spíše rovná lžička)
• 160 ml kefíru pokojové teploty

na dokončení: 200 g smetany ke šlehání 40%, moučkový cukr a vanilka k ochucení (já dala asi 1/4 lžičky vanilkové pasty); případně ovoce k ozdobení

1. Do mísy dám měkké máslo a krupicový cukr. Rozetřu nejprve stěrkou nebo vařečkou, aby se to lépe spojilo a tím pádem i šlehalo. A pak to šlehám elektrickým šlehačem 3 minuty.
2. Vejce pokojové teploty rozšlehám vidličkou s vanilkovým extraktem a postupně je zašlehám do másla s cukrem. Vejce vlévám po troškách, aby se dobře zašlehalo – přece jenom máslo a tekutina nejdou moc dohromady, takže je na místě trpělivost. Jakmile jsou zašlehaná všechna vejce, šlehač vypnu, projedu to v míse gumovou stěrkou a naposled krátce prošlehám. Není třeba šlehat déle, než je nutné.
3. Smíchám mouku, sůl, sodu a PDP, a proseji. Odměřím kefír. A zase vezmu šlehač a začnu obojí postupně, po částech a střídavě zašlehávat do máslové hmoty. Stačí na střední rychlost. V průběhu a pak na konci projedu těsto v míse gumovou stěrkou, aby se vše dobře smísilo.
4. Hotové hladké těsto naliji do formy o průměru 19cm, jejíž dno je vyložené papírem na pečení a stěny zlehka vymazané máslem. Povrch zarovnám, u krajů vytáhnu těsto trochu výš. Peču při cca 175°C.
5. Vychladlý dort seříznu a taky okrojím boky, aby byly světlé. To udělám tak, že korpus postavím na bok (jako kdybych ho chtěla koulet) a zubatým nožem na chléb jedu po obvodu a odkrajuji tmavý kraj. Před podáváním ušlehám smetanu s 1 lžičkou moučkového cukru a vanilkovou pastou dotuha. Nanesu šlehačku na dort a ozdobím ovocem (nebo taky ne).

Tipy: Toto těsto je z podobného soudku jako třeba red velvet, a dort je vůbec takového amerického typu. Takže pro mě je to spíš buchta. Pořád jsem se snažila vymyslet recept na dobrý světlý vanilkový dort, a tohle je asi to nejlepší, na co jsem přišla. Tímto své pokusy končím. Dort je dobrý, to nemůžu říct. Ale já prostě obecně světlým dortům nemůžu přijít tak úplně na chuť. Na rozdíl od čokoládových těst jsou světlá těsta vlastně jen mouka s vajíčky, tukem a nějakou tekutinou, čili bez chuti, a vanilka to sice trochu zachrání, ale dokonale tu chuťovou prázdnotu taky nepřebije. (Výjimkou je piškotové těsto, to vážně vymyslel génius.) Podobných těst jako je toto jsem vyzkoušela mraky, vždy podle anglicky psaných receptů, jež se většinou honosily názvy „nejlepší vanilkový dort“. Mně přišly často vyloženě – s prominutím – hnusné. Zvláště ty, kde byly jen bílky, aby mělo těsto pokud možno bílou barvu. Nakonec jsem si dala dohromady něco po svém, a jak jsem psala: myslím, že je to dobré, ale odvařená jsem z dortu také zrovna nebyla. Navíc patří těsto do té skupiny těst, která při pečení udělají bouli uprostřed a na bocích vůbec nevylezou nahoru. Asi by tedy stálo za to, použít při pečení izolační pruh. A nepřehánět to s kypřicími přísadami. Také je lepší dort zkonzumovat čerstvý, protože po delší době v lednici korpus tak jako vyschne a ztvrdne a už to není ono. Ovoce jsem použila z nouze to, co jsem měla, a hlavně proto, aby dort vypadal dobře na fotce. Ale nejvhodnější by myslím byly jahody. Nebo žádné ovoce – samotné vanilkové těsto s vanilkovou šlehačkou mi ve výsledku chutnalo mnohem víc, působilo to jemně. Vanilkově. Až ho někdo zkusí upéct, ráda uslyším upřímný názor.

Jestli navštěvujete obchody Ikea, určitě vám neunikl mandlový dort. Ten se žlutým krémem. Jelikož mi chutnal, snažila jsem se na něj najít recept. Po pár pokusech se mi konečně podařilo udělat dort, který je hodně podobný, vzhledově i chuťově, i když úplně to samé to samozřejmě není. A možná ani nemůže, protože průmyslově vyráběné moučníky se připravují z jiných surovin, než domácí moučníky z čerstvých vajíček, čili mírný rozdíl tu asi být musí. Dole se dočtete něco víc o jejich vzájemném porovnání i o procesu ladění tohoto receptu. Kdybyste se chtěli sami porozhlédnout na internetu po receptech, pak samozřejmě doporučuji hledat mezi švédskými recepty. Jako klíčová slova použijte buď mandeltårta = mandlový dort (resp. koláč), nebo Oscar II tårta – podle švédského krále. Mimochodem je zajímavé, že snad každý známý švédský dort byl pojmenován podle někoho z královského rodu; možná si musel dort nejprve oblíbit panovník a teprve pak se mohl dočkat věhlasu (ten dort, ne panovník).

Mandlové těsto

• 5 bílků (180 g)
• špetka soli
• 100 g cukru krupice
• 50 g cukru moučka
• 200 g mletých mandlí

Máslový krém se žloutky

• 5 žloutků
• 100 ml smetany ke šlehání 30%
• 100 g  cukru krupice nebo třtinového cukru
• 200 g másla

na dokončení: mandlové hranolky

1. Mandlové těsto: Mandle umelu najemno, tak jak jsou. Nespařuji a neloupám, melu se slupkou, rovnou z pytlíku. Mleté mandle promíchám s moučkovým cukrem. Žloutky a bílky od sebe oddělím – v bílcích nesmí být ani trochu žloutku. Žloutky zatím uložím do lednice, a to v malé misce, kterou zavíčkuji, aby žloutky neosychaly. Bílky dám do kovové mísy, přidám špetku soli a začnu šlehat elektrickým šlehačem. Nejdřív na nižší rychlost, aby se do bílků dostalo hodně vzduchu, pak zvýším na maximum. Jakmile bílky napění a zbělají, začnu přisypávat po lžících krupicový cukr. Šlehám dál, dokud nemám pevný bílkový sníh. Nasypu k němu směs mletých mandlí s cukrem a důkladně vmíchám gumovou stěrkou. Ačkoli se jedná o sníh, nejednám tentokrát až tak s citem, na to je tam přece jen hodně sypkého materiálu, a všechny ty mandle je třeba promíchat pořádně.
2. Těsto rozdělím do dvou kruhových forem, jejichž dno jsem vyložila papírem na pečení. Těsto musím do forem rozetřít také pořádně a upěchovat ho, aby vespod nezůstaly vzduchové bubliny. I tak tam pravděpodobně nějaká zbude. Okraje těsta nevytahuji nahoru, protože po upečení se korpus trochu sníží, tak aby nevznikla prohlubeň. Obě formy dám do trouby najednou, v pohodě se vejdou vedle sebe, a peču při cca 175°C asi 20-25 minut. Poznám podle pohmatu, ale prstem zkouším až tehdy, když je takřka jisté, že by těsto mohlo být hotové – za polosyrova by se mohlo propadnout. Povrch bude mírně ztmavlý, ale ne moc, většinou se tomu říká „dorůžova“, okraje budou samozřejmě připečenější. Upečené korpusy vytáhnu z trouby, nechám pár minut chladnout, potom okraje objedu nožem, odstraním formu a papír i s korpusem obrátím vzhůru nohama na jiný pečicí papír. Nechám vychladnout. Vychladlé korpusy zase obrátím zpět, a pokud je hned nepoužiji, tak je i s tím spodním přilepeným papírem buď zabalím na později, nebo aspoň přikryji utěrkou. Je to totiž bílkové těsto a to chytá vzdušnou vlhkost a jejím vlivem vlhne, je pak takové lepkavé.
3. Máslový krém se žloutky: Do kastrůlku dám žloutky a smetanu a dobře promíchám metličkou, aby ze žloutků nezbyly žádné viditelné kousky. Přisypu cukr a dám vařit. Zahřívám a stále míchám metličkou. Jak teplota stoupá, jsem stále opatrnější, což znamená, že míchám rychle a taky nesmím vařit zprudka, jen na střední teplotu. Tekutinu je nutné přivést k varu, jenže jsou tam žloutky a těm var neprospívá, proto ta opatrnost. Je to takové balancování na hranici varu. To, že se směs začíná vařit, jsem ostatně nejdřív nepoznala podle toho, že by tekutina začala bublat, ale podle toho, že znatelně zhoustla. Takže jakmile tekutina zhoustne, hned teplotu stáhnu na minimum. Pak už jsou vidět i nějaké ty bublinky varu, když přestanu na chvíli míchat. Opatrně provářím ještě asi minutu, ale opět – je to balancování na pokraji varu, takže když si nejsem jistá, kastrůlek nadzvednu nad plotnu, aby si směs od horka odpočinula, pak zase vrátím, a tak pořád asi minutu. A hlavně pořád hbitě míchám. Můžu i přivonět, jestli náhodou nezačnu cítím až moc vařená vejce.
4. Po minutě této stresové záležitosti (ba ne, není to zas tak hrozné, žádný strach, jen ve vás preventivně vyvolávám obezřetnost) odstavím stranou a nechám minutku odpočinout. A pak do horké směsi nasypu máslo nakrájené na malé kousky. Rovnou z lednice, nenechávám ho změknout. A míchám a míchám, dokud se nerozpustí. Poslední kousky už trvají trochu déle, jak se směs ochladila. Proto je taky dobré, aby bylo máslo na malé kousky, ty se totiž rozpustí snáz než velký kus. A teď je čas dát to do lednice, aby se z tekutiny stal krém. To, co vám vznikne, je totiž pořád ještě tekutina. Navíc ve vás možná vzbudí nedůvěru, protože máslo se se zbytkem dokonale nesmísí, a trošku to možná vypadá i sraženě díky rozpuštěnému máslu. Ale to se spraví. Směs v lednici začne postupně houstnout a já ji vždy po chvíli promíchám metlou, takže postupně vzniká krém. Oním promícháváním se scelí a po nějakém odlučujícím se másle není ani stopy. Chladím a míchám, chladím a míchám, dokud nemám k dispozici krém. Ten použiji ve chvíli, kdy už s ním lze pracovat, tzn. má hustotu asi jako pudink. Není kdovíjak hustý, ale při mazání nestéká, a to je hlavní. Kdybych ho nechala v lednici zatuhnout, tak by se pak během promíchání nejspíš srazil, to už tak máslové nastavované krémy dělají.
5. Dokončení: Z korpusů sloupnu pečicí papír. Jeden korpus umístím na rovnou podložku a namažu jej vrstvou krému. Položím druhý korpus a zbývajícím krémem celý dort obmažu. Kolik krému dáte, to záleží na vás. Já všechen krém nevyužila, trochu mi zbylo. Vršek dortu posypu mandlovými hranolky a dám do lednice ztuhnout.

Tipy: Podle původního receptu byl tento dort určen pro dvě formy o průměru 24cm. Já mám ale jen 20cm, proto jsem použila je. Množství surovin jsem nechala v původním množství, aby byl dort trošku vyšší. Kdybyste si našli na googlu obrázky dortu podle výše uvedených klíčových slov, viděli byste, že tento dort bývá hodně placatý. Ale ty formy 24cm, to by podle mě byly už opravdu hodně tenké placky. Takto jsem měla dort trošku vyšší, ale pořád byl docela nízký, resp. podle mě tak akorát. Zařiďte se tedy podle sebe. V původním receptu bylo také více cukru a méně mandlí. Těsto mi podle něj vyšlo moc bílkové a málo těstové, vlastně ani ne moc vhodné na dort, proto jsem mandlí přidala. Takhle to bylo lepší. Chuť výborná, mandlová. Jen když srovnám s tím dortem z Ikey, tak ten byl prostě jiný, těsto ani nepůsobilo jako z bílkového sněhu, ale spíš jako klasické těsto. Taky bylo o poznání víc hnědé než to moje, i když jsem mandle nechala se slupkou. Možná by stálo za vyzkoušení použít nikoli mandle mleté najemno, nýbrž mandle posekané. Jestli si totiž dobře pamatuji, tak dort v Ikee působil, že jsou v něm hrubší kousky. Ale já mám jen mlýnek na strouhanku a ručně bych to tak neposekala.

Další tipy: Krém byl žlutý jako na dortu z Ikey a i celkově myslím, že odpovídal. Já použila třtinový cukr, ale v receptu byl klasický bílý krupicový. Mělo by se dát použít i jen mléko místo smetany, ale věřím, že smetana tomu dodá jakousi chuť. Logicky by šla použít jako kompromis i smetana na vaření. Postup, kdy se v horké základní tekutině rozpustí kousky másla, je šikovný, protože jednoduchý. Ale určitě by šlo použít i postup známý od jiných máslových krémů, kdy se základ nechá vychladnout a pak se zašlehá do změklého vyšlehaného másla. Tento krém v lednici klasicky zatuhne, ale při pokojové teplotě rychle měkne, a to jsem do něj dala o 20g másla víc (pravda, 20g je jako nic). Což je ovšem šikovné, protože po vytažení z lednice nemusíte dlouho čekat, až dort povolí. Krém je zajímavý a dobrý, sem se perfektně hodí, ale na jiném dortu než tomto si ho moc představit neumím. Hranolky jsem vytvořila nakrájením spařených oloupaných mandlí podél, a pak jsem je ještě trochu opražila nasucho – ale není to nutné. Vrch dortu jsem jimi posypala hojně, což prospělo chuti, ale dort se kvůli tomu nedal krájet. Musela jsem si nejdřív proklestit cestičku pro nůž, abych mohla vést čistý řez. A jelikož jsem hranolky nasypala na dort hned po namazání, tak se zabořily do krému a v něm ztuhly. Jenže kdybych je nasypala na zatuhlý krém, zase by z dortu padaly. Možná by bylo řešení nasypat jich nejdřív méně, aby se dal dort pohodlně porcovat, a pak třeba na talířku ještě na každý kousek trochu přidat.

Verdikt: Když tento dort srovnám s mandlovým dortem z Ikey, tak krém vypadá stejně, ale těsto je světlejší a méně hutné. Chuťově je ale docela dost podobný. Když srovnám můj výtvor s obrázky z internetu, tak chuť nepoznám, ale vzhledově je stejný. Jen mám trochu silnější placky, ale ne o moc. Kdo tenhle dort ochutnal, ten chválil, takže ho můžete směle vyzkoušet. Je rychlý, zvládnete ho za odpoledne. A jako bonus je bez mouky, tedy bezlepkový.