Efektu barevně pruhovaných sněhových pusinek lze docílit poměrně snadno. Stačí vzít tenký štěteček a nanést jím dovnitř sáčku gelovou barvu v pruzích. Tři proužky jsou tak akorát. Pak dám do sáčku sníh a tlačím. První asi dvě pusinky jsou ještě bílé, pak už to začne. Intenzivní barvení vydrží tak akorát na jeden plech, pak už začne barva docházet. Já jsem použila červenou gelovou barvu Wilton red no taste. Nejen proto, že je červená, což je hezká barva a k Vánocům se hodí, ale právě proto, že je „no taste“, tedy bez chuti. Nevím, jestli by jiné barvy byly v chuti poznat, třeba ne, ale takhle jsem to měla na jistotu. Ze stejného důvodu je také tato barva dobrá při pečení dortu red velvet. A navíc je i opravdu hezky červená.

Jinak pusinky lze dělat různými způsoby. Já dávám 60 g krupicového cukru na 1 bílek, ale také mívám bílky větší. Obojí zpracuji stejně jako u máslového krému nastaveného bílkovým sněhem, tedy zahřívám nad párou, až se cukr rozpustí. Pak vyšlehám dotuha. Pak nastříkám na plech vyložený papírem na pečení. (Sníh ze dvou bílků je asi tak na jeden plech pusinek.) Pak dám do trouby předehřáté na 120°C. Když chci dosáhnout co nejbělejších pusinek, tak poté stáhnu teplotu raději ještě na 100°C a peču docela dlouho. Teď nejsem schopná říct, jak dlouho, protože při tak nízké teplotě jsem to až tak moc nehlídala. Navíc jsem ji ještě asi po hodině a něco stáhla na 80°C, abych měla jistotu, že se pusinky usuší, byly totiž větší než obvykle. A pak jsem na ně zapomněla… Vytáhla jsem je asi po dvou a půl hodinách, a to už opravdu byly hotové. Ale zároveň naštěstí světlé. Doba pečení také závisí na velikosti pusinek, takže těžko radit přesný čas. A každá trouba peče jinak. Teplota je samozřejmě lepší nižší, aby se spíš sušily, ale zase to pak trvá docela dlouho. Mělo by ale platit, že pusinky jsou hotové, když jsou na omak tvrdé a jdou snadno odlepit od papíru. I když jsou uvnitř měkčí, měly by při vychladnutí dotvrdnout. A určitě je nutné je skladovat v uzavřené nádobě, protože snadno navlhnou vzdušnou vlhkostí.

Piškoty

• 2 vejce
• 60 g cukru krupice
• 40 g hladké mouky
• 10 g kukuřičného škrobu
• 1 lžíce oleje
• trochu moučkového cukru na poprášení

Bílkový sníh

• 4 bílky ze středně velkých vajec
• 200 g cukru krupice
• případně trochu vanilky na ochucení

na dokončení: čokoládovou polevu Master Martini

1. Piškoty: Bílky s cukrem vyšlehám do pevného sněhu. Nakonec na nejnižší rychlost zašlehám žloutky rozmíchané s olejem a hned šlehač vypnu. Na sníh proseji mouku a kukuřičný škrob a jemně vmíchám gumovou stěrkou. Na plech položím pečicí papír a pomocí sáčku nastříkám z těsta kolečka o průměru asi 4 cm. Stříkám je dál od sebe. Ani jsem nepoužila trezírovací špičku, jen sáček s ustřiženým rohem. Nakonec vezmu malé jemné sítko a piškoty popráším moučkovým cukrem – ne úplně moc, asi jako když cukruji bábovku. (Povrch by pak měl být takový křupavější.) Dám péct při cca 180°C. Piškoty jsou upečené opravdu rychle, proto je třeba je bedlivě hlídat. Zvlášť se mi chtěly připékat zespod. Jakmile trochu ztmavnou, vyndám plech z trouby a papír s piškoty hned stáhnu na drátěný rošt, aby vychladly.
2. Bílkový sníh: Bílky s cukrem dám do kovové mísy. V bílcích nesmí být ani zbla žloutku a mísa musí být kovová (nebo použijte hrnec), protože takové se dobře umývají a neulpívá na nich mastnota jako třeba na umělé hmotě. (Zbytky žloutku a mastnota jsou přesně ty důvody, proč se bílkový sníh nepodaří vyšlehat opravdu dotuha.) Také nehrozí, že by mísa praskla, což se může stát skleněné nádobě. Teď totiž tu mísu s bílky umístím na hrnec, v němž se vaří voda. Nad horkou párou prošlehávám bílky s cukrem drátěnou metlou tak dlouho, dokud se cukr zcela nerozpustí. Poznám to tak, že když směs promnu mezi prsty, je úplně hladká, necítím žádná zrníčka cukru. Během zahřívání se bílková směs dostatečně zahřeje, asi na 60°C. Na omak jsou bílky dost horké, ale můžu do nich sáhnout a nespálím se. Vyšší teploty by hrozily tím, že se bílky začnou vařit. Lze je také ochutit vanilkou. Když je tedy směs hladká, horká, tekutá a s bílou pěnou na povrchu, odstavím mísu z páry a šlehám elektrickým šlehačem na maximum, až do vychladnutí. Poté by měl být sníh lesklý a pevný. (Když metly vytáhnu, dlouhé špičky sněhu se jen tak lehce ohýbají směrem dolů, ale jinak drží.)
3. Stříkání sněhu: Vezmu piškot a opět pomocí sáčku na něj nastříkám kopeček sněhu. Opět mám jen ustřiženou špičku sáčku, ale klidně si tam tu trezírovací špičku dejte, chcete-li. Tvar stříkejte podle sebe, ale ty klasické „michelinské faldíky“ se udělají tak, že nejprve nastříkám trochu sněhu, aby byl takřka po celé ploše piškotu v mírně vysoké vrstvě. Pak sáček trochu nadzvednu a znovu vytlačím dávku sněhu. Tím vznikne druhé patro, což mně osobně bohatě stačí, ale lze to ještě opakovat. Sáčkem nekroužím kolem dokola, při této velikosti piškotů to není třeba, sníh se do stran rozleze sám, jen ho trochu usměrňuji. Nastříkané indiánky nechám nejlépe pár hodin zaschnout. Není vyloženě třeba dávat je do lednice, on sníh chladem netuhne, spíš musí prostě oschnout a mírně vyschnout, a na to je důležité hlavně to, aby nebyl ve vlhku. Na vlhku by sníh spíš osliznul. Já jsem indiánky dala do papírové krabice do zádveří.
4. Dokončení: Zbývá indiánky polít čokoládovou polevou. Nechtěla jsem je máčet, protože na to je třeba polevy hodně, raději jsem je tedy polévala. Aby poleva netekla dolů přes piškot, tak vždycky indiánka vezmu do ruky, obrátím ho naležato, lžící na něj liji rozpuštěnou polevu a zároveň s ním otáčím dokola. Pak ho obrátím hlavou (!) dolů, aby přebytečná čokoláda stekla. Tím se udělá i ta klasická špička. Když čokoláda dostatečně steče, indiánka postavím a jdu na dalšího. A tak pořád dokola. Čokoláda začala tuhnout už v průběhu, přesto jsem nakonec dala indiánky na chvíli do lednice. Jinak ale indiánky v lednici neskladuji, protože poleva je pak zbytečně tvrdá.

Tipy: Recept vystačí asi na 30 malých indiánků. Piškotů jsem měla plech a ještě kousek. Spotřeba bílků záleží na tom, kolik sněhu na indiánka dáváte, ale ty čtyři jsou asi akorát. Sníh se často ochucuje trochou marmelády, třeba rybízové, ale já to nemám moc ráda. Pokud jde o výdrž, druhý den byly indiánky v pořádku, sníh netekl, jen od něj trochu navlhly piškoty, takže aspoň netvrdly. Ostatně příprava sněhu je stejná, jako když dělám máslový krém nastavený bílkovým sněhem, jen jsem ubrala nepatrně cukru. Poleva byla trochu hustší, takže vrstva nebyla tak tenoučká jako z cukrárny. Ale pořád lepší než aby byla poleva tak tenká, že sníh prosvítá, to se mi nelíbí. Jestli nevíte, co s bílky, můžete indiánky vyzkoušet. Je to sice piplačka, ale tolik času to zase nezabere. Nemusíte si ani dělat hlavu s tím, aby byly indiánci jak ze žurnálu, protože takhle malí vypadají nakonec vždycky hezky. Mimochodem – na focení jsem samozřejmě vybrala ty nejhezčí.

Další tipy: Na polití jsem použila opravdu obyčejnou polevu, nikoli čokoládu. Dokonce ani ne polevu, jež se honosí označením např. 72 % kakaa. Sice by byla určitě chutnější, ale pokud má poleva takto vysoký obsah kakaa, chová už se podobně jako pravá čokoláda, tudíž může nastat problém se vzhledem. Čokoláda se totiž musí temperovat, což je složitý proces s nejistým výsledkem, a když se nepovede, tak čokoláda šedne. Ostatně stačilo mi tu polevu se 72% obsahem kakaa držet v ruce – pecky byly celé šedé a rozhodně to nebylo proto, že by byla čokoláda stará. Tak jsem prostě vzala klasickou polevu, která obsahuje spíš ty tuky než kakao, ale zase je jistota, že bude šikovná na použití. Konkrétně jsem koupila tmavou polevu Master Martini, protože je to přece jen lepší kvalita než ty různé Dr. Oetkery apod. z běžných obchodů. Také má podobu drobných pecek, které se dají dobře dávkovat a snadno se rozpouštějí. Po zkušenosti musím říct, že s polevou se dobře pracuje, tuhne i při pokojové teplotě, je hladká, tmavá, matně lesklá, nešedne ani nic podobného. Chuť samozřejmě není jako pravá čokoláda, je taková navoněnější, ale určitě se to dá jíst, nemusíte mít strach. Na rozdíl od levných supermarketových polev neobsahuje tolik tuků, proto když ztuhne, tak je opravdu tvrdá – dá se na ni sáhnout, netaje při pokojové teplotě. Za mě tedy spokojenost.

Jestli navštěvujete obchody Ikea, určitě vám neunikl mandlový dort. Ten se žlutým krémem. Jelikož mi chutnal, snažila jsem se na něj najít recept. Po pár pokusech se mi konečně podařilo udělat dort, který je hodně podobný, vzhledově i chuťově, i když úplně to samé to samozřejmě není. A možná ani nemůže, protože průmyslově vyráběné moučníky se připravují z jiných surovin, než domácí moučníky z čerstvých vajíček, čili mírný rozdíl tu asi být musí. Dole se dočtete něco víc o jejich vzájemném porovnání i o procesu ladění tohoto receptu. Kdybyste se chtěli sami porozhlédnout na internetu po receptech, pak samozřejmě doporučuji hledat mezi švédskými recepty. Jako klíčová slova použijte buď mandeltårta = mandlový dort (resp. koláč), nebo Oscar II tårta – podle švédského krále. Mimochodem je zajímavé, že snad každý známý švédský dort byl pojmenován podle někoho z královského rodu; možná si musel dort nejprve oblíbit panovník a teprve pak se mohl dočkat věhlasu (ten dort, ne panovník).

Mandlové těsto

• 5 bílků (180 g)
• špetka soli
• 100 g cukru krupice
• 50 g cukru moučka
• 200 g mletých mandlí

Máslový krém se žloutky

• 5 žloutků
• 100 ml smetany ke šlehání 30%
• 100 g  cukru krupice nebo třtinového cukru
• 200 g másla

na dokončení: mandlové hranolky

1. Mandlové těsto: Mandle umelu najemno, tak jak jsou. Nespařuji a neloupám, melu se slupkou, rovnou z pytlíku. Mleté mandle promíchám s moučkovým cukrem. Žloutky a bílky od sebe oddělím – v bílcích nesmí být ani trochu žloutku. Žloutky zatím uložím do lednice, a to v malé misce, kterou zavíčkuji, aby žloutky neosychaly. Bílky dám do kovové mísy, přidám špetku soli a začnu šlehat elektrickým šlehačem. Nejdřív na nižší rychlost, aby se do bílků dostalo hodně vzduchu, pak zvýším na maximum. Jakmile bílky napění a zbělají, začnu přisypávat po lžících krupicový cukr. Šlehám dál, dokud nemám pevný bílkový sníh. Nasypu k němu směs mletých mandlí s cukrem a důkladně vmíchám gumovou stěrkou. Ačkoli se jedná o sníh, nejednám tentokrát až tak s citem, na to je tam přece jen hodně sypkého materiálu, a všechny ty mandle je třeba promíchat pořádně.
2. Těsto rozdělím do dvou kruhových forem, jejichž dno jsem vyložila papírem na pečení. Těsto musím do forem rozetřít také pořádně a upěchovat ho, aby vespod nezůstaly vzduchové bubliny. I tak tam pravděpodobně nějaká zbude. Okraje těsta nevytahuji nahoru, protože po upečení se korpus trochu sníží, tak aby nevznikla prohlubeň. Obě formy dám do trouby najednou, v pohodě se vejdou vedle sebe, a peču při cca 175°C asi 20-25 minut. Poznám podle pohmatu, ale prstem zkouším až tehdy, když je takřka jisté, že by těsto mohlo být hotové – za polosyrova by se mohlo propadnout. Povrch bude mírně ztmavlý, ale ne moc, většinou se tomu říká „dorůžova“, okraje budou samozřejmě připečenější. Upečené korpusy vytáhnu z trouby, nechám pár minut chladnout, potom okraje objedu nožem, odstraním formu a papír i s korpusem obrátím vzhůru nohama na jiný pečicí papír. Nechám vychladnout. Vychladlé korpusy zase obrátím zpět, a pokud je hned nepoužiji, tak je i s tím spodním přilepeným papírem buď zabalím na později, nebo aspoň přikryji utěrkou. Je to totiž bílkové těsto a to chytá vzdušnou vlhkost a jejím vlivem vlhne, je pak takové lepkavé.
3. Máslový krém se žloutky: Do kastrůlku dám žloutky a smetanu a dobře promíchám metličkou, aby ze žloutků nezbyly žádné viditelné kousky. Přisypu cukr a dám vařit. Zahřívám a stále míchám metličkou. Jak teplota stoupá, jsem stále opatrnější, což znamená, že míchám rychle a taky nesmím vařit zprudka, jen na střední teplotu. Tekutinu je nutné přivést k varu, jenže jsou tam žloutky a těm var neprospívá, proto ta opatrnost. Je to takové balancování na hranici varu. To, že se směs začíná vařit, jsem ostatně nejdřív nepoznala podle toho, že by tekutina začala bublat, ale podle toho, že znatelně zhoustla. Takže jakmile tekutina zhoustne, hned teplotu stáhnu na minimum. Pak už jsou vidět i nějaké ty bublinky varu, když přestanu na chvíli míchat. Opatrně provářím ještě asi minutu, ale opět – je to balancování na pokraji varu, takže když si nejsem jistá, kastrůlek nadzvednu nad plotnu, aby si směs od horka odpočinula, pak zase vrátím, a tak pořád asi minutu. A hlavně pořád hbitě míchám. Můžu i přivonět, jestli náhodou nezačnu cítím až moc vařená vejce.
4. Po minutě této stresové záležitosti (ba ne, není to zas tak hrozné, žádný strach, jen ve vás preventivně vyvolávám obezřetnost) odstavím stranou a nechám minutku odpočinout. A pak do horké směsi nasypu máslo nakrájené na malé kousky. Rovnou z lednice, nenechávám ho změknout. A míchám a míchám, dokud se nerozpustí. Poslední kousky už trvají trochu déle, jak se směs ochladila. Proto je taky dobré, aby bylo máslo na malé kousky, ty se totiž rozpustí snáz než velký kus. A teď je čas dát to do lednice, aby se z tekutiny stal krém. To, co vám vznikne, je totiž pořád ještě tekutina. Navíc ve vás možná vzbudí nedůvěru, protože máslo se se zbytkem dokonale nesmísí, a trošku to možná vypadá i sraženě díky rozpuštěnému máslu. Ale to se spraví. Směs v lednici začne postupně houstnout a já ji vždy po chvíli promíchám metlou, takže postupně vzniká krém. Oním promícháváním se scelí a po nějakém odlučujícím se másle není ani stopy. Chladím a míchám, chladím a míchám, dokud nemám k dispozici krém. Ten použiji ve chvíli, kdy už s ním lze pracovat, tzn. má hustotu asi jako pudink. Není kdovíjak hustý, ale při mazání nestéká, a to je hlavní. Kdybych ho nechala v lednici zatuhnout, tak by se pak během promíchání nejspíš srazil, to už tak máslové nastavované krémy dělají.
5. Dokončení: Z korpusů sloupnu pečicí papír. Jeden korpus umístím na rovnou podložku a namažu jej vrstvou krému. Položím druhý korpus a zbývajícím krémem celý dort obmažu. Kolik krému dáte, to záleží na vás. Já všechen krém nevyužila, trochu mi zbylo. Vršek dortu posypu mandlovými hranolky a dám do lednice ztuhnout.

Tipy: Podle původního receptu byl tento dort určen pro dvě formy o průměru 24cm. Já mám ale jen 20cm, proto jsem použila je. Množství surovin jsem nechala v původním množství, aby byl dort trošku vyšší. Kdybyste si našli na googlu obrázky dortu podle výše uvedených klíčových slov, viděli byste, že tento dort bývá hodně placatý. Ale ty formy 24cm, to by podle mě byly už opravdu hodně tenké placky. Takto jsem měla dort trošku vyšší, ale pořád byl docela nízký, resp. podle mě tak akorát. Zařiďte se tedy podle sebe. V původním receptu bylo také více cukru a méně mandlí. Těsto mi podle něj vyšlo moc bílkové a málo těstové, vlastně ani ne moc vhodné na dort, proto jsem mandlí přidala. Takhle to bylo lepší. Chuť výborná, mandlová. Jen když srovnám s tím dortem z Ikey, tak ten byl prostě jiný, těsto ani nepůsobilo jako z bílkového sněhu, ale spíš jako klasické těsto. Taky bylo o poznání víc hnědé než to moje, i když jsem mandle nechala se slupkou. Možná by stálo za vyzkoušení použít nikoli mandle mleté najemno, nýbrž mandle posekané. Jestli si totiž dobře pamatuji, tak dort v Ikee působil, že jsou v něm hrubší kousky. Ale já mám jen mlýnek na strouhanku a ručně bych to tak neposekala.

Další tipy: Krém byl žlutý jako na dortu z Ikey a i celkově myslím, že odpovídal. Já použila třtinový cukr, ale v receptu byl klasický bílý krupicový. Mělo by se dát použít i jen mléko místo smetany, ale věřím, že smetana tomu dodá jakousi chuť. Logicky by šla použít jako kompromis i smetana na vaření. Postup, kdy se v horké základní tekutině rozpustí kousky másla, je šikovný, protože jednoduchý. Ale určitě by šlo použít i postup známý od jiných máslových krémů, kdy se základ nechá vychladnout a pak se zašlehá do změklého vyšlehaného másla. Tento krém v lednici klasicky zatuhne, ale při pokojové teplotě rychle měkne, a to jsem do něj dala o 20g másla víc (pravda, 20g je jako nic). Což je ovšem šikovné, protože po vytažení z lednice nemusíte dlouho čekat, až dort povolí. Krém je zajímavý a dobrý, sem se perfektně hodí, ale na jiném dortu než tomto si ho moc představit neumím. Hranolky jsem vytvořila nakrájením spařených oloupaných mandlí podél, a pak jsem je ještě trochu opražila nasucho – ale není to nutné. Vrch dortu jsem jimi posypala hojně, což prospělo chuti, ale dort se kvůli tomu nedal krájet. Musela jsem si nejdřív proklestit cestičku pro nůž, abych mohla vést čistý řez. A jelikož jsem hranolky nasypala na dort hned po namazání, tak se zabořily do krému a v něm ztuhly. Jenže kdybych je nasypala na zatuhlý krém, zase by z dortu padaly. Možná by bylo řešení nasypat jich nejdřív méně, aby se dal dort pohodlně porcovat, a pak třeba na talířku ještě na každý kousek trochu přidat.

Verdikt: Když tento dort srovnám s mandlovým dortem z Ikey, tak krém vypadá stejně, ale těsto je světlejší a méně hutné. Chuťově je ale docela dost podobný. Když srovnám můj výtvor s obrázky z internetu, tak chuť nepoznám, ale vzhledově je stejný. Jen mám trochu silnější placky, ale ne o moc. Kdo tenhle dort ochutnal, ten chválil, takže ho můžete směle vyzkoušet. Je rychlý, zvládnete ho za odpoledne. A jako bonus je bez mouky, tedy bezlepkový.

Správně bych měla napsat „гараш торта“, protože se jedná o bulharský dort. Nebo v přepisu „garaš dort“, ale to vypadá divně a navíc jsem o takovém dortu nic nenašla – když jsem to zadala do googlu, vypadly mi leda dorty v podobě garáže. Takže zůstanu u hybridního česko-anglického pojmenování. Garash je ořechovo-čokoládový dort, kde tenké pláty jsou z těsta z bílků a ořechů, a krém je sytě čokoládový. A to celé je ještě polité čokoládou. Po vyzkoušení jsem byla mile překvapena, protože v průběhu jsem měla smíšené pocity a moc šancí jsem v něj nevkládala, ale je vážně dobrý. A navíc ani nezabere moc času. Recept jsem čerpala zde, můžete přitom zhlédnout i video s postupem. Jako vždy jsem si recept trošku upravila, ale tentokrát jen nepatrně.

Těsto z vlašských ořechů a bílků

• 6 větších bílků (200 g)
• 250 g jemně mletých vlašských ořechů
• 150 g moučkového cukru
• 20 g hladké mouky

Čokoládový krém, ganachový

• 260 g hořké čokolády 52%
• 200 g smetany ke šlehání 30%
• 30 g třtinového cukru

Čokoládová poleva

• 150 g hořké čokolády 60%
• 1 lžíce oleje

1. Ořechové placky: Jemně mleté ořechy v míse promíchám s cukrem a moukou. V jiné míse prošlehám bílky. Prošlehám je jen drátěnou metlou, aby napěnily, sníh v tomto případě nepotřebuji. Pak k nim přisypu ořechovou směs a metlou pořádně promíchám. Jde to trochu ztuha, směs je hustá. Nakonec ještě promíchám gumovou stěrkou.
2. Do dortové formy o průměru 19cm upnu pečicí papír a nandám do ní třetinu těsta. Dobře rozetřu po celé ploše a snažím se, aby byl povrch víceméně rovný. Moc to tedy nejde, protože těsto je husté. Po upečení první placky jsem zjistila, že je dobré neroztáhnout těsto až ke stěně, protože se k ní připeče a jde pak špatně odříznout – bílkové těsto je totiž lepkavé. Tím, jak je těsto husté, tak se samo nerozteče a zůstane jen tam, kam jsem ho namazala. Takže udělám první placku, která je docela tenká, a peču při 160°C asi 12 minut.
3. Bílkové těsto se chová trochu neobvykle, takže při běžném pohledu se moc nepozná, že už je placka upečená. Shora totiž ani moc neztmavne a navíc se trochu leskne (jak je od bílků lepkavé), takže vypadá syrově. Ale když na něj sáhnete prsty a zatlačíte, tak poznáte, že je upečené. Je totiž sice měkké, ale taky pevné, prostě upečené a ne syrové. Také zhnědnou okraje, zvlášť když se dotýkají formy. Také se nejspíš někde vyfouknou boule, tak jestli vám to vadí jako mně, stačí je propíchnout a splácnout, ale ona si upečená placka stejně celkově sedne. Když je tedy první placka upečená, odepnu okraj, papír i s plackou stáhnu vedle na rovnou plochu a nechám vychladnout. Do formy upnu další papír, nanesu druhou třetinu těsta a zopakuji. A pak upeču ještě třetí placku.
4. Ganachový krém: Do kastrůlku naliji smetanu a vsypu cukr. Zahřívám až k varu. Občas promíchám, abych viděla, že se cukr rozpustil. Čokoládu zatím nalámu na kousky do misky. Když smetana začne vřít, naliji jí polovinu na čokoládu a nechám chvíli stát, aby čokoláda změkla. Pak míchám, pak přiliji zbytek horké smetany a vymíchám dohladka. Misku postavím do větší misky se studenou vodou, aby to rychleji chladlo, a elektrickým šlehačem šlehám na střední rychlost do vychladnutí. Krém je hotov. Protože je ještě pořád dost řídký, musím ho ještě nechat dál chladnout, aby zhoustl. Ideální je chladnější místnost, když není, tak lze dát do lednice. Pak ho ale musím dobře hlídat, protože čokoláda zhoustne rychle a naráz.
5. Sestavení dortu: Je to snadné – na každou placku namažu vrstvu krému, ne moc tlustou. Krém nemusí být ještě ani moc hustý, pro tento účel stačí i řidší. Jen je pak dobré dát dort na chvíli do mrazáku, aby tam zatuhnul, protože placky po sobě na řídkém krému kloužou a pro konečné obmazání by to vadilo. Zbytek krému alespoň zhoustne do té správné konzistence k obmazání, a to při běžné pokojové teplotě. Každopádně krém by měl být pořád docela řídký, jen nesmí téct. To poznáte, proč. Jak totiž začnu krémem zatuhlý dort obmazávat, tak v té tenké vrstvě krém začne rychle tuhnout a pak už se s ním pořídí leda s nahřátým nožem. To je vlastnost ganache, čokoláda když zchladne na určitou teplotu, tak najednou ztuhne, není tam žádné měkké máslo, které by to brzdilo. Proto to chce při obmazávání průběžně pořád udržovat přibližně rovnou plochu, tak jak má nakonec vypadat.
6. Když konečně s dortem skončím, tak už je krém zároveň zatuhlý, proto není třeba dávat ho do lednice. Nechám ho tak, v krabici, a v předsíni, kde je trochu chladněji. Já jsem ještě na počátku skládání dortu udělala jednu věc: rozpustila jsem 50g hořké čokolády, vmíchala půl lžičky oleje a štětečkem tím tence potřela spodní část spodní placky. V mrazáku jsem to nechala ztuhnout. Pláty jsou totiž takové lepkavé, což je v pořádku, ale já se bála, že se přilepí k talíři. Proto ten čokoládový podklad, ale myslím, že potřeba není, není ani v původním receptu.
7. Nakonec připravím polevu: Čokoládu rozpustím ve vodní lázni. Přiliji olej a dobře promíchám. Dort umístím na drátěný rošt, nahoru naliji polevu, roztáhnu nožem a nožem potřu i boky. Když poleva nekape, přenesu dort na podnos a nechám polevu v lednici ztuhnout. Pak už dort skladuji opět mimo lednici.

Tipy: Dort je celkově tužší, protože pláty jsou tenké a mezi nimi pevný krém. Je proto určitě lepší nedávat dort do lednice, to by pak byl tuhý moc a špatně by se krájel. Jestli není vyloženě horko, normální pokojová teplota mu neublíží. Těsto by správně mělo vystačit na 4 pláty, ale to se mi tedy nepodařilo. Pokud si ale pustíte video, tak tam má pan kuchař těsto řidší, takže možná kdyby se dalo místo 6 větších bílků 7 normálně velkých, bylo by pak těsto taky takové a snáze by se rozetřelo do tenkých placek. Takhle bylo totiž opravdu hodně husté a roztáhnout ho po dnu formy do rovné placky bylo trochu náročnější. Ale šlo to, ne že ne. Další věc je krém – normálně se do ganache cukr nedává, ale když tam byl v receptu, tak jsem ho zachovala. Snížila jsem ale množství na polovinu, protože 75g nebo kolik mi přišlo vražedné. Je ale pravda, že těsto je sladké poměrně málo, proto chuťově ten oslazený ganachový krém nevadil. Krémem spíš šetřte, ať jsou vrstvy opravdu tenké, protože ta vydatná čokoládová chuť velmi snadno přebíjí vše ostatní.

Další tipy: A nakonec poleva. No jak jste si určitě všimli na fotce, tu si za rámeček nedám. Směs pravé čokolády s troškou oleje ( já jsem dala ořechový, protože ho mám zrovna doma, ale jinak je dobrý slunečnicový) jsem dosud používala jen jako tenkou krustu na spodek dortu, nikoli jako polevu. A dobře jsem dělala. S touto polevou se sice pracuje hezky, ale chce to rychle. Navzdory tomu, že je tam ten olej, tak přece jen tu asi hraje roli správné temperování čokolády. Čokoláda je na přesnou teplotu háklivá a podle ní mění své vlastnosti. Proto došlo k tomu, že tam, kde jsem něco upravovala opožděně, nabrala poleva po zatuhnutí nehezké a hlavně odlišné zbarvení, objevily se i krystalky. Vidět je to u paty dortu, kde jsem dodatečně zamazávala mezery a poškození, které vznikly po přenesení dortu na podnos. A pak jsem si samozřejmě já blbec řekla, že ještě bude super nápad udělat nahoře krouživými pohyby nožem kruhy, dokud je poleva řídká – a vidíte, jak to dopadlo. Kdybych hned po polití čokoládu roztáhla a pak už do polevy nesahala, bylo by to v pořádku (soudě dle zbývajících ploch na dortu). Ovšem jen do druhé dne, to už poleva začala šednout všude. Možná stačilo jen šetrněji čokoládu zahřívat, ale spíš sázím na to, že je třeba i v tomto případě čokoládu temperovat. Proto příště opět raději ganachovou polevu. Nebo sníst dort hned ten samý den. Nebo na vzhled nedbat, ono to chuti nijak neubralo. Tato poleva je mimochodem tvrdá, takže při krájení to chce opatrně, aby povrch moc nepraskal. Ze stejného důvodu je vhodné udělat polevu jen v tenké vrstvě, aby se dort dobře krájel vidličkou/lžičkou.