Já vím, že bojuji za původní kvalitní suroviny a naopak brojím proti polotovarům. Jenže makronky jsem zkoušela několikrát, a vždy to dopadlo hrozně. Proto jsem se rozhodla otestovat hotovou směs na makronky. Koupit se dají různé, já jsem si vybrala Macaronmix od firmy Zeelandia. Tato směs není moc drahá (když vezmu v potaz cenu mandlí) a navíc od té samé firmy používám marcipán na potahování, který je výborný. A teď musím říct, že i ta makronková směs je výborná.

Macaronmix má toto složení: cukr, mandle 22%, pšeničný škrob, sušený vaječný bílek, olej rostlinný (řepkový),emulgátory: E472b, E477, glukozový sirup sušený, sušené odstředěné mléko, sůl, E415 (zahušťovadlo). Nic extra závadného tam neshledávám, ale třeba jen nevím, co ta éčka znamenají. Nicméně těsto bylo chuťově dobré, vylízala jsem mísu a chutnalo stejně jako to, které jsem kdysi připravovala jen z domácích surovin. Prostě mandlovo-bílková sladká hmota.

Příprava těsta je velmi jednoduchá. Odváží se požadované množství sypké směsi a přilije voda. Na 1kg sypké směsi přijde 200g vody. Pak se to má míchat lyrou… Sice nevím, co to je, ale usoudila jsem, že je to druh metly k robotu, a asi je to něco jiného než metla šlehací. Možná se ale mýlím. Každopádně jsem to udělala tak, že jsem do svého ručního elektrického šlehače dala místo dvou šlehacích metel jen jednu. Pak jsem jí vše šlehala 5 minut na střední rychlost. Asi v polovině této doby jsem šlehání přerušila, abych stěrkou otřela stěny mísy a abych těsto obarvila gelovou barvou. Použila jsem vínově červenou. tzv. burgundy. Pak jsem došlehala a bylo hotovo. Takže celkem vše trvalo asi 6 minut. Když si vzpomenu, jak jsem spařovala a loupala mandle, pak čekala, až uschnou, pak je ručně mlela a pak prosívala přes síto, přičemž mi asi polovina zbyla jako odpad, protože mi mlýnek blbě mele… A jak jsem vařila cukerný sirup a hlídala teploměrem teplotu 121°C (nebo tak nějak), abych to pak stejně přešvihla, jak jsem to honem jednou rukou lila k bílkům a sirup se rozstřikoval kolem a tuhl, přičemž druhou rukou jsme musela držet šlehač, a už mi chyběla třetí ruka, která by přidržovala mísu, která tak mohla nekontrolovaně cestovat po kuchyňské lince… A pak jsem čekala, až makronky na plechu zaschnou, a ony pořád dostatečně nezasychaly, ani po dvou hodinách… A pak jsem to pekla, a makronky se nafoukly do pusinek, k tomu popraskaly a vůbec nepřipomínaly makronky… No to mi to fakt za to stálo. A to se ještě připálily.

Takže příprava těsta nesrovnatelně snazší a rychlejší. Vlastně srovnatelně – viz výše. Stříkání makronek, resp. skořápek (tak se říká jednotlivým půlkám hotové makronky) na plech vyložený pečicím papírem, tomu se vyhnout nedá. Samozřejmě nebyly každá stejná, ale komu to vadí? Nějak se velikostně vždycky spárují, a že pak po slepení nevypadají všechny naprosto stejně, to je úplně jedno. Na stříkání jsem použila obyčejnou okrouhlou trezírovací špičku o průměru 1cm – chtěla jsem malé makronky a jinou stejně nemám. Zasychání proběhlo bez problémů a po hodině vypadal vršek makronek opravdu oschle a takřka pevně.

Makronky se musí stříkat na plech v dostatečné vzdálenosti od sebe, protože se hodně roztečou do stran, tak aby se nespojily. Poté, co jsem makronky nastříkala na plech, zabouchala jsem plechem o stůl, a to důkladně. A ještě jsem vzala plech do jedné ruky a druhou rukou jsem zespod bušila do plechu dlaní. To se má u makronek dělat, protože se tím podpoří vzestup případných vzduchových bublinek vzhůru. Ideálně by měly vylézt až úplně nahoru a samy prasknout. To se moc nedělo, takže jsem těm nejvýraznějším biblinkám pomohla a propíchla je špendlíkem. Vzniklé dírky jsem špendlíkem trošku zatáhla okolním těstem. Toto je třeba udělat okamžitě po nastříkání, když je těsto ještě hodně čerstvé a má schopnost se samo roztéct a ony dírky zacelit.

Jak už jsem psala, zasychat jsem makronky nechala asi hodinu. Obecně by neměla být moc velká vzdušná vlhkost, jinak těsto neoschne. Proto v horkém deštivém letním počasí, kdy je venku jak v tropech a vy máte okna dokořán, není vhodné makronky péct. Ale to není vhodné péct snad vůbec nic.

No a nastala nejhorší fáze, fáze pečení. Já už dlouho vím, že naše stará trouba nestojí za nic a už se těším na novou. I teď se to potvrdilo. Podle návodu na obale Macaronmixu se mají makronky péct asi 20 minut při 140-160°C (jestli si to dobře pamatuji). Já odhadla na troubě 140°C (stupnice se už dávno smazala) a po čtvrthodině jsem místo původně růžových makronek vyndala hnědé placky. Šly do koše. V jednom časopise jsem našla radu od Zuzany De Jonghe, že tajemství pečení makronek, které se nikde nedozvíme, tkví v tom, že dvířka trouby musí zůstat pootevřená (strčit mezi ně vařečku apod.), aby přebytečné teplo mohlo unikat. Zkusila jsem a tentokrát putovaly hnědé placky do koše už po 10 minutách. Vzala jsem rozum do hrsti a řekla si: Co dělá moje trouba? Jednak asi hřeje víc, než si myslím, že nastavuji. Druhak kdykoli, když začne žhnout topná spirála, aby to uvnitř vyhřála na požadovanou teplotu, všechno se během chvíle spálí. U vysokého korpusu to nevadí, ten oříznu, tady je to nepřijatelné. Při otevřených dvířkách se vnitřek trouby vlastně stále ochlazoval a spirála pořád žhnula a problém byl na světě. Zkrátím to – nastavila jsem troubu na asi 150°C, když trouba vypnula, stáhla jsem na 120°C a dala dovnitř plech. A pekla jsem asi 12 minut. Pokud v průběhu začala trouba zase žhavit, plech jsem vytáhla a počkala, až topná spirála vypne, pak jsem plech vrátila dovnitř. I tak po těch dvanácti minutách začaly makronky mírně hnědnout. V nějakém receptu jsem pak ale našla také dobu pečení 12 minut, dokonce i 11 (při teplotě 140°C), takže to moje zkrácení doby pečení asi vlastně moc velký prohřešek nebyl.

Po upečení jsem plech vytáhla a papír s makronkami hned stáhla stranou, aby na horkém plechu dál nedocházely. Nechala jsem je vychladnout a opatrně je sloupla z papíru – měly by jít s trochou obezřetnosti sloupnout bez toho, že by spodek zůstal přilepený a odtrhl se. Po vychladnutí jsem je hned uložila do piksly a tu zavřela, protože jinak makronky nasají vzdušnou vlhkost a stanou se žvýkacími. Je sice pravda, že po naplnění zvlhnou a změknou, ale samotné skořápky by jako žvýkačka být neměly.

Z 500g makronkové směsi jsem upekla čtyři plechy. Na slepení jsem použila malinovou ganache z 200g hořké 52%  čokolády a 150g malinové šťávy. Malinovou šťávu jsem získala tak, že 500g mražených malin jsem povařila se 100g třtinového cukru, propasírovala přes cedník a přimíchala lžičku vanilkového extraktu. Z tohoto množství vzniklo asi 350g malinové šťávy, tedy mnohem víc, než bylo třeba. Přípravu malinové ganache tu na blogu objevíte u dvou jiných receptů, stačí hledat čokoládu a maliny. Jen jsem ji nemixovala ponorným mixérem, protože pro tento účel nemusela být dokonale hladká.

Když ganache zchladla natolik, že už se neroztékala, ale ještě nebyla zatuhlá, nandala jsem ji lžičkou na skořápky (stejně je to divný výraz). Přiklopila jsem druhou skořápku a jemně přitiskla, aby náplň vylezla ke krajům. Náplň sama ztuhla dostatečně i při pokojové teplotě, takže jsem na to počkala. Pak už se dalo s makronkami manipulovat bez toho, že by se čokoláda mazala, takže jsem je přendala znovu do piksly a vzduchotěsně uzavřela. Dala jsem je do ledničky, aby ganache hodně ztuhla. Později už jsem je do lednice nedávala, protože změklá náplň se lépe jí. Hned po vyndání z lednice byly makronky celkově takové tužší, ale při pokojové teplotě (stále uzavřené v krabici) pak skořápky změkly a ganache byla akorát k jídlu, nemusíte se bát, že by čokoláda začala téct. To jen snad kdyby venku byly třicítky.

Závěrem musím napsat, že to dopadlo vcelku dobře. Makronky vypadaly tak, jako v mém případě dosud nikdy: byly placaté, shora hladké a po obvodu měly ozdobný okraj (sukýnku nebo kolárek). Velikost měly přibližně 3,5-4cm, což mi přijde ideální. Aniž bych tedy jakkoli zatížila své svědomí, můžu vám směs na makronky Macaronmix doporučit ke koupi.

Jméno

E-mail (nebude zveřejněn)

Webová stránka

Komentář

Jméno, e-mail, ani stránku nemusíte vyplňovat. Vložený e-mail nebude zveřejněn ani nikomu předán, může být použit pro získání obrázku avataru ze služeb třetích stran. Pokud chcete mít u komentáře lepší obrázek, použijte gravatar.com. Odesláním komentáře nám udělujete právo k jeho zveřejnění i k cenzuře.