Světlé piškotové těsto

• 2 větší vejce
• 3-4 lžíce teplé až horké vody
• 100 g cukru krupice
• špetka soli
• trochu vanilkového extraktu
• 100 g hladké mouky
• 20 g kukuřičného škrobu

Marcipánové ořechy

• 100 g jader vlašských ořechů
• 100 g mandlového marcipánu (podíl mandlí je větší než 50 %)

Vanilková šlehačka

• 400 g smetany ke šlehání 40% (2 kelímky)
• 1 lžíce cukru moučka
• 1/2 lžičky vanilkové pasty

na dokončení: rybízová marmeláda, marcipán na potahování 1:3

1. Piškotové těsto: V míse začnu šlehat celá vejce. Jakmile napění, přiliji k nim za stálého šlehání postupně vodu – tři nebo čtyři lžíce, záleží, jak moc z nich cestou ucouráte (ale i tak je to celkem jedno). Pořád šlehám na maximum a po lžících přisypávám cukr. Nakonec přihodím špetku soli a přidám trošku vanilky pro chuť, a nechám šlehat 15 minut. Poté šlehač vypnu a k vejcím proseji mouku smíchanou se škrobem. S citem promíchám, nemíchám zbytečně dlouho, ale zároveň to musí být promíchané důkladně. Těsto vliji do formy, jejíž dno je vyložené papírem na pečení. Peču při cca 175°C, dokud povrch nezrůžoví. Opatrně vyzkouším povrch prsty, a když těsto vypadá pevně, ověřím propečenost zapíchnutím špejle. Když to udělám moc brzy, syrové těsto se může propadnout. Hodně pro orientaci taky pomůže nos, upečené těsto už hodně voní. Chvíli nechám chladnout ve formě, pak boky objedu ostrým nožem a formu odstraním. Nechám vychladnout.
2. Marcipánové ořechy: Vlašské ořechy nasekám nadrobno. Na suché pánvi je trochu opražím. Pražím je na středním ohni a v podstatě pořád promíchávám, aby se nepřipálily. Ořechy by neměly nějak ztmavnout, jen se rozvonět. Když tedy voní, přesypu je do misky a hned zatepla k nim na kousky natrhám marcipán. Marcipán s ořechy pak mnu prsty tak dlouho, dokud se nespojí a ořechy se marcipánem neobalí. Chce to trpělivost. Vlastně to probíhá ve dvou fázích. Nejdřív se to všechno spíš spojí v kouli, jako bych dělala těsto – to znamená, že se obojí vzájemně promísilo. Ale pak to potřebuji zase rozdělit od sebe, takže tu hmotu mezi prsty třu, asi jako když solím, a snažím se, aby se jednotlivé kousky ořechů obalené marcipánem od sebe oddělily. Jde to jakž takž, a pochopitelně se to neoddělí na ty úplně nejmenší kousíčky ořechů. Spíš vznikají takové hrudky, čím menší, tím lepší. Když už to vypadá k světu, strčím ořechy do lednice. Ono to tam zatuhne. Takže po čase to promnu znovu, nebo už jen promíchávám vidličkou. A pak po čase znova. A nakonec už dostanu opravdu požadovanou konzistenci, tedy jakousi hrubou ořechovou drobenku. V lednici to nechám až do použití.
3. Dokončení: Z korpusu seříznu vršek a rozříznu ho na dva pláty. Spodní plát potřu rybízovou marmeládou, spíš víc. Přiklopím druhým plátem a ten také potřu, ale už jen slabounce, jen aby se do piškotu nevsákla vlhkost ze šlehačky. Vychlazenou smetanu vyšlehám s moučkovým cukrem a vanilkou dotuha. Odložím si stranou asi dvě lžíce čisté šlehačky a do té zbývající vmíchám ořechy s marcipánem. To pak nanesu na piškot a vytvaruji úhledný kopeček. Vezmu odloženou čistou šlehačku a celý dort jí potřu – vytvořím tak hladký povrch pod potah, protože ořechy by jinak mohly dělat na marcipánu hrbolky. A taky musím šlehačkou obmazat korpus, aby se na něj marcipán přilepil. Když má dort hezký tvar, uložím ho do lednice. Marcipán na potahování vyválím a dort jím potáhnu. Uhladím a ozdobím.

Tipy: Recept je určen pro dort o průměru 17 cm. Těsto je trochu sušší než klasický piškot, ale zase je takové pevnější. Pořád je to ale typ piškotového těsta a určitě je zbytečné do něj přidávat prášek do pečiva. Mandlového marcipánu k ořechům můžete dát méně, snáz se pak udělá drobivá směs, ale zase bude méně znát chuť marcipánu. Ale poměr dejme tomu 100 g ořechů + 80 g marcipánu bude určitě pořád OK. Marmeláda tam tvoří trochu výraznější zajímavý akcent, ale bylo by možné ji vynechat, byl by to pak prostě více klasický šlehačkový dort. Smysl má ale marmeláda pod šlehačku, aby zabránila navlhčení piškotu. Je lepší použít kyselejší variantu marmelády, kromě rybízu by šla použít třeba malinová (bez jadýrek), možná něco s brusinkami, zajímavá by možná mohla být i pomerančová, ale nevím. Němci nebo Rakušani by určitě namazali meruňkovou. Neviděla bych to ale na jahodovou nebo borůvkovou, to mi tam nesedí. Jinak na tomto dortu je dobře vidět, jak si marcipán rozumí se šlehačkou – dobře. Sice na pomak je znát, že je marcipán měkčí, ale to je ve výsledku spíš plus, protože jde na šlehačce aspoň dobře krájet. Zespod od šlehačky poněkud oslizne, což je taky pochopitelné. Rozhodně se ale nerozteče, jeho povrch je stále suchý, po dvou dnech potah vypadal zkrátka pořád stejně (pak už bylo snězeno). Marcipán je vyválený tak akorát, což asi neslyšíte rádi, ale lépe to říct nejde. Prostě není tenký jak těsto na štrúdl (to by se stejně při přenášení potrhal), ale není ani tlustý (to by zase dort moc zatížil a splácnul by ho). No nakonec jsem to přece jen na posledním kousku změřila a je to tak 4-5 mm.

Jo a kdyby vás zajímalo, co že to sedí na dortu, tak je to Totoro, postavička (lesní duch) z japonského animovaného filmu Můj soused Totoro. V Japonsku docela kultovní záležitost. A já ho mám taky ráda.

Jméno

E-mail (nebude zveřejněn)

Webová stránka

Komentář

Jméno, e-mail, ani stránku nemusíte vyplňovat. Vložený e-mail nebude zveřejněn ani nikomu předán, může být použit pro získání obrázku avataru ze služeb třetích stran. Pokud chcete mít u komentáře lepší obrázek, použijte gravatar.com. Odesláním komentáře nám udělujete právo k jeho zveřejnění i k cenzuře.