Je libo kousek dortu?

KousekDortu.cz

Dorty, koláče, bonbóny, sladkosti …

Tipy na nejlepší dárky pro vaše blízké.

Kuchařku „Je libo kousek dortu?“ můžete koupit v knihkupectví.

Domácí indiánci

domácí indiánci

Piškoty

  • 2 vejce
  • 60 g cukru krupice
  • 40 g hladké mouky
  • 10 g kukuřičného škrobu
  • 1 lžíce oleje
  • trochu moučkového cukru na poprášení

Bílkový sníh

  • 4 bílky ze středně velkých vajec
  • 200 g cukru krupice
  • případně trochu vanilky na ochucení

na dokončení: čokoládovou polevu Master Martini

  1. Piškoty: Bílky s cukrem vyšlehám do pevného sněhu. Nakonec na nejnižší rychlost zašlehám žloutky rozmíchané s olejem a hned šlehač vypnu. Na sníh proseji mouku a kukuřičný škrob a jemně vmíchám gumovou stěrkou. Na plech položím pečicí papír a pomocí sáčku nastříkám z těsta kolečka o průměru asi 4 cm. Stříkám je dál od sebe. Ani jsem nepoužila trezírovací špičku, jen sáček s ustřiženým rohem. Nakonec vezmu malé jemné sítko a piškoty popráším moučkovým cukrem – ne úplně moc, asi jako když cukruji bábovku. (Povrch by pak měl být takový křupavější.) Dám péct při cca 180°C. Piškoty jsou upečené opravdu rychle, proto je třeba je bedlivě hlídat. Zvlášť se mi chtěly připékat zespod. Jakmile trochu ztmavnou, vyndám plech z trouby a papír s piškoty hned stáhnu na drátěný rošt, aby vychladly.
  2. Bílkový sníh: Bílky s cukrem dám do kovové mísy. V bílcích nesmí být ani zbla žloutku a mísa musí být kovová (nebo použijte hrnec), protože takové se dobře umývají a neulpívá na nich mastnota jako třeba na umělé hmotě. (Zbytky žloutku a mastnota jsou přesně ty důvody, proč se bílkový sníh nepodaří vyšlehat opravdu dotuha.) Také nehrozí, že by mísa praskla, což se může stát skleněné nádobě. Teď totiž tu mísu s bílky umístím na hrnec, v němž se vaří voda. Nad horkou párou prošlehávám bílky s cukrem drátěnou metlou tak dlouho, dokud se cukr zcela nerozpustí. Poznám to tak, že když směs promnu mezi prsty, je úplně hladká, necítím žádná zrníčka cukru. Během zahřívání se bílková směs dostatečně zahřeje, asi na 60°C. Na omak jsou bílky dost horké, ale můžu do nich sáhnout a nespálím se. Vyšší teploty by hrozily tím, že se bílky začnou vařit. Lze je také ochutit vanilkou. Když je tedy směs hladká, horká, tekutá a s bílou pěnou na povrchu, odstavím mísu z páry a šlehám elektrickým šlehačem na maximum, až do vychladnutí. Poté by měl být sníh lesklý a pevný. (Když metly vytáhnu, dlouhé špičky sněhu se jen tak lehce ohýbají směrem dolů, ale jinak drží.)
  3. Stříkání sněhu: Vezmu piškot a opět pomocí sáčku na něj nastříkám kopeček sněhu. Opět mám jen ustřiženou špičku sáčku, ale klidně si tam tu trezírovací špičku dejte, chcete-li. Tvar stříkejte podle sebe, ale ty klasické „michelinské faldíky“ se udělají tak, že nejprve nastříkám trochu sněhu, aby byl takřka po celé ploše piškotu v mírně vysoké vrstvě. Pak sáček trochu nadzvednu a znovu vytlačím dávku sněhu. Tím vznikne druhé patro, což mně osobně bohatě stačí, ale lze to ještě opakovat. Sáčkem nekroužím kolem dokola, při této velikosti piškotů to není třeba, sníh se do stran rozleze sám, jen ho trochu usměrňuji. Nastříkané indiánky nechám nejlépe pár hodin zaschnout. Není vyloženě třeba dávat je do lednice, on sníh chladem netuhne, spíš musí prostě oschnout a mírně vyschnout, a na to je důležité hlavně to, aby nebyl ve vlhku. Na vlhku by sníh spíš osliznul. Já jsem indiánky dala do papírové krabice do zádveří.
  4. Dokončení: Zbývá indiánky polít čokoládovou polevou. Nechtěla jsem je máčet, protože na to je třeba polevy hodně, raději jsem je tedy polévala. Aby poleva netekla dolů přes piškot, tak vždycky indiánka vezmu do ruky, obrátím ho naležato, lžící na něj liji rozpuštěnou polevu a zároveň s ním otáčím dokola. Pak ho obrátím hlavou (!) dolů, aby přebytečná čokoláda stekla. Tím se udělá i ta klasická špička. Když čokoláda dostatečně steče, indiánka postavím a jdu na dalšího. A tak pořád dokola. Čokoláda začala tuhnout už v průběhu, přesto jsem nakonec dala indiánky na chvíli do lednice. Jinak ale indiánky v lednici neskladuji, protože poleva je pak zbytečně tvrdá.

piškoty

indiánci

Tipy: Recept vystačí asi na 30 malých indiánků. Piškotů jsem měla plech a ještě kousek. Spotřeba bílků záleží na tom, kolik sněhu na indiánka dáváte, ale ty čtyři jsou asi akorát. Sníh se často ochucuje trochou marmelády, třeba rybízové, ale já to nemám moc ráda. Pokud jde o výdrž, druhý den byly indiánky v pořádku, sníh netekl, jen od něj trochu navlhly piškoty, takže aspoň netvrdly. Ostatně příprava sněhu je stejná, jako když dělám máslový krém nastavený bílkovým sněhem, jen jsem ubrala nepatrně cukru. Poleva byla trochu hustší, takže vrstva nebyla tak tenoučká jako z cukrárny. Ale pořád lepší než aby byla poleva tak tenká, že sníh prosvítá, to se mi nelíbí. Jestli nevíte, co s bílky, můžete indiánky vyzkoušet. Je to sice piplačka, ale tolik času to zase nezabere. Nemusíte si ani dělat hlavu s tím, aby byly indiánci jak ze žurnálu, protože takhle malí vypadají nakonec vždycky hezky. Mimochodem – na focení jsem samozřejmě vybrala ty nejhezčí.

Další tipy: Na polití jsem použila opravdu obyčejnou polevu, nikoli čokoládu. Dokonce ani ne polevu, jež se honosí označením např. 72 % kakaa. Sice by byla určitě chutnější, ale pokud má poleva takto vysoký obsah kakaa, chová už se podobně jako pravá čokoláda, tudíž může nastat problém se vzhledem. Čokoláda se totiž musí temperovat, což je složitý proces s nejistým výsledkem, a když se nepovede, tak čokoláda šedne. Ostatně stačilo mi tu polevu se 72% obsahem kakaa držet v ruce – pecky byly celé šedé a rozhodně to nebylo proto, že by byla čokoláda stará. Tak jsem prostě vzala klasickou polevu, která obsahuje spíš ty tuky než kakao, ale zase je jistota, že bude šikovná na použití. Konkrétně jsem koupila tmavou polevu Master Martini, protože je to přece jen lepší kvalita než ty různé Dr. Oetkery apod. z běžných obchodů. Také má podobu drobných pecek, které se dají dobře dávkovat a snadno se rozpouštějí. Po zkušenosti musím říct, že s polevou se dobře pracuje, tuhne i při pokojové teplotě, je hladká, tmavá, matně lesklá, nešedne ani nic podobného. Chuť samozřejmě není jako pravá čokoláda, je taková navoněnější, ale určitě se to dá jíst, nemusíte mít strach. Na rozdíl od levných supermarketových polev neobsahuje tolik tuků, proto když ztuhne, tak je opravdu tvrdá – dá se na ni sáhnout, netaje při pokojové teplotě. Za mě tedy spokojenost.

indiánek

komentáře 2

Jarmila
7.12.2017 8:32

No opět a zase jen musím smeknout. Jednak před nápadem, jednak před výsledkem a v neposlední řadě před naprosto dokonalým přednesem postupu. Určitě je zkusím a moc se těším. Nebýt vás, ani ve snu by mě tento druh zákusků nenapadl zařadit do repertoáru :-). Jen aby se mi povedla ta poleva. Tato fáze se u mě vždy stává „achilovou patou“. Mám vždy problém odhadnout hustotu a potom ta samotná technika…, ale výzva to tedy je :-). Moc díky!

Eva
7.12.2017 11:34

Nevím, jestli si polevu děláte sama…? Ale tahle kupovaná se prostě jen nechá rozpustit nad párou.

Jméno, e-mail, ani stránku nemusíte vyplňovat. Vložený e-mail nebude zveřejněn ani nikomu předán, může být použit pro získání obrázku avataru ze služeb třetích stran. Pokud chcete mít u komentáře lepší obrázek, použijte gravatar.com. Odesláním komentáře nám udělujete právo k jeho zveřejnění i k cenzuře.


Kousek dortu
Rybí oko
Eva@KousekDortu.cz
© 2013-16 KousekDortu.cz

Navrženo pro mobily