Dělala jsem mamce dort k narozeninám. Veledort. Abych totiž do mé vznikající knihy nafotila postup sestavování patrového dortu, udělala jsem patrový, ačkoli takového obra nejsme schopni sníst. (A to ta patra nebyla ani moc velká.) Dort sice neoplývá kdovíjakým zdobením, ale napadlo mě, že i to málo by třeba někdo uvítal pro inspiraci. A tak píšu právě tento příspěvek.

Mamka má ráda růžovou a když se to blejská, takže jsem kromě krásné živé kytky (živým kytkám se nic nevyrovná) pořídila ještě tzv. diamantový pás na obvod dortu. Diamantový pás je plastový, ale vypadá hodně efektně. Prodává se v cukrářských e-shopech a bohužel jen v dané délce 3m, takže mi ho dost zbylo, ale třeba ještě někdy přijde vhod. Dá se stříhat, protože jednotlivé „diamanty“ jsou spojeny nitkami. Na výběr je několik různých barev i provedení, stačí si vybrat např. ZDE. Obtočila jsem ho kolem dortu a konce spojila oboustranně lepicí páskou.

Dále mě napadlo, když už mám ty blýskavé kamínky, vytvořit s jejich pomocí marcipánovou brož. Mohla by aspoň nést nenápadné číslo označující životní jubileum, protože velké číslovky na dortech nemám moc ráda. Na brože z modelovacích hmot existuje samozřejmě řada silikonových formiček, ale nebudu přece kupovat za pár desítek až stovek korun něco, co použiji jednou. Jsem holka šikovná a poradím si i bez toho, ne? Takže jsem tuhle vcelku jednoduchou brož dělala během celého Iron Mana 3, tedy přes dvě hodiny. Asi až tak šikovná nejsem. Ale s výsledkem jsem byla nakonec docela spokojená.

Základem bylo udělat z marcipánu tvar, který by velikostně odpovídal plastovým kamínkům stočeným do kruhu – musely se na základní tvar vejít a zároveň ještě musel kousek marcipánu vylézat po okraji. Těžko asi popíšu, jak jsem ho docílila, ale zabralo to dlouhý čas a mnoho zkažených pokusů. Hrubý tvar jsem po obvodu upravila (spíš okrájela) krimpovacími kleštičkami a pak upravovala prsty a modelovací kosticí tak dlouho, dokud to nevypadalo snesitelně a pravidelně. Po obvodu jsem vytlačila ďolíčky, aby tam bylo něco plastického a okraj nebyl jen plochý. Celou tuhle placku jsem pomocí štětečku nabarvila zlatou prachovou barvou. Tu používám Royal Gold (zlatá královská) a zlatá je opravdu moc hezky.

Vzala jsem diamantový pás, který je normálně dvojitý, a rozstřihla ho napůl. Odstřihla jsem pět a pět kamínků – nadvakrát se ovál udělá líp, protože diamantový pásek nejde zas tak moc ohýbat. Trochu jsem marcipán v patřičných místech navlhčila vodkou a kamínky do něj vtlačila tak, aby udělaly požadovaný tvar, tedy spojený ovál. Chvíli jsem počkala, aby se mohly přilepit.

Dále jsem z marcipánu vytvarovala vypouklý ovál na prostředek a prťavé kuličky, které mají imitovat perly. Obojí jsem štětečkem natřela prachovou bílou perleťovou barvou, konkrétně prachovkou s označením Pearl White. Opět s pomocí alkoholu jsem nejdřív přilepila ovál a pak dokola malé kuličky. Titěrná práce. Nakonec jsem do oválu vyryla číslovku, trošku prachové zlaté barvy jsem rozmíchala s kapkou vodky a tenkým štětečkem jsem touto tekutou zlatou barvou vyplnila vyryté číslo. Alkohol brzy vyprchá a barva pak zůstane zcela suchá a nemaže se. Pak už jen zbývalo brož přilepit na bok dortu, stačila kapka doprostřed jako jistota, jinak se totiž marcipán na marcipán přilepí i sám, když je takhle čerstvě propracovaný a změklý. Když jsem později brož z dortu odlepovala, strhla jsem aspoň jen ten malý kousek potahu, co byl navlhčený vodkou, zbývající části brože se od potahu odlepily, aniž by ho poškodily.

Pokud by někoho zajímalo, jak jsem potahovala horní patro, na němž jsou záhyby, pak odpověď zní: pomocí několika jednotlivých trojúhelníků. Když si do googlu zadáte „pleated fondant“, uvidíte různé možnosti takového potahování dortů. A nutno říct, že mnohem preciznější, takže pak raději moc neporovnávejte s mojí verzí. Dělala jsem to poprvé, a i když manžel prohlásil, že to vypadá, jako když někdo neumí potáhnout dort a polepí ho proto několika kousky (čímž mě vážně moc potěšil), tak to rozhodně není tak snadné a zabere to o mnoho víc času.

Jde v podstatě o to, vykrojit si z vyváleného marcipánu požadovaný počet trojúhelníků, které mají výšku jako poloměr dortu plus výška dortu. Od středu dortu k jeho hornímu okraji mají tvar klasického trojúhelníku, ale od okraje dortu dolů k podnosu už je to jen pruh – kdyby se dále rozšiřoval v podobě trojúhelníku, začaly by se vedlejší kusy marcipánu směrem dolů pořád víc překrývat. Kolik trojúhelníků je třeba, to záleží na vás. Já si vystřihla z papíru kruh o stejném průměru jako je dort, papír jsem přeložila napůl, pak ještě napůl a ještě jednou napůl. Po opětovném rozložení papíru jsem na něm měla vyskládané pravidelné trojúhelníky, a to v počtu osmi.

Jeden ten trojúhelník jsem vystřihla a položila ho na vyválený marcipán. Obkrojila jsem šablonu podél stran sevřených v ostrém úhlu, přičemž při jedné straně jsem nechala 0,5-1cm rezervu, abych ten okraj mohla později přeložit. Od dolního okraje trojúhelníku jsem vedla řez pořád dál, a to tolik centimetrů dlouhý, kolik centimetrů je dort vysoký. Opět s malou rezervou. Když tyto řezy povedete rovně dolů, povedou po obvodu dortu záhyby kolmo dolů. Já jsem řezy vedla našikmo, takže i záhyby jsou šikmé. Snad to víc pochopíte z náčrtku.

Každý trojúhelník (zjednodušeně trojúhelník, ve skutečnosti je to takový trojúhelníko-pásek) jsem na jedné straně ohnula a přitlačila, aby vznikl oblý okraj. Trojúhelník jsem přiložila na připravený obmazaný dort. Ideálně je špička nahoře uprostřed dortu a zlom boční strany trojúhelníku je na okraji dortu. Jelikož to ale nemusí velikostně přesně odpovídat a trojúhelník je třeba trochu delší, tak podle potřeby ořezávám nožíkem, a sice právě tu špičku uprostřed. Hlavně by měl sedět ten zlomu trojúhelníku na zlom dortu. Dole to může být delší, je to i lepší, protože pak se to nakonec začistí jako při běžném potahování.

A tak lepím jeden trojúhelník vedle druhého a vždy ty dva sousední k sobě přitisknu, aby se spojily. Ještě lepší je vždycky ten ostrý okraj trošičku podsunout pod zahnutý okraj vedlejšího dílku. Jestli jsem všechno dělala dobře, měly by připravené dílky marcipánu vystačit akorát na pokrytí celého dortu. Můžete hádat, jak u mě. Ano, poslední nepokrytá část dortu vyžadovala dílek o maličko větší, takže jsem ten poslední trojúhelník ještě trochu rozválela, aby se rozšířil.

Žehličkou, neboli hladítkem  jsem marcipán uhladila a přitiskla k dortu, dole odřízla přebytek a začistila. Prostředek dortu, kde se scházejí všechny špičky trojúhelníků, se nedá udělat moc hezky, proto tam vždycky bývá umístěna nějaká ozdoba. Takže jsem to nějak seřízla a trochu zahladila, stejně jsem tam potom udělala díru na kytku.

Co se týká květiny, tak z hlavního stvolu lilie jsem odstřihla dva nižší květy, spojila je s horním k sobě a pevně obvázala páskou. V cukrářských pomůckách jí říkají floristická páska, v květinářství gutaperča. Pak jsem takto spojené stonky ještě zabalila do potravinové fólie, abych mohla květy zastrčit do dortu. Udělala jsem do dortu díru a vazbu do ní zastrčila – to ale až těsně před podáváním dortu, aby byla kytka co nejdéle ve vodě.

Jméno

E-mail (nebude zveřejněn)

Webová stránka

Komentář

Jméno, e-mail, ani stránku nemusíte vyplňovat. Vložený e-mail nebude zveřejněn ani nikomu předán, může být použit pro získání obrázku avataru ze služeb třetích stran. Pokud chcete mít u komentáře lepší obrázek, použijte gravatar.com. Odesláním komentáře nám udělujete právo k jeho zveřejnění i k cenzuře.