Piškotové těsto

• 1 vejce
• 30 g cukru krupice
• 30 g hladké mouky
• 1 lžíce slunečnicového oleje
• trochu vanilkového extraktu

Levandulová pěna

• 200 g smetany ke šlehání
• 1 rovná lžíce cukru krupice
• 2 rovné lžičky sušené levandule
• 50 g zakysané smetany (30% obsah tuku)
• 3 plátky želatiny Dr. Oetker
• trochu borůvek (českých, zralých)

na dokončení: čerstvé borůvky

1. Piškotové těsto: Oddělím bílek a žloutek. Žloutek promíchám vidličkou s olejem a vanilkovým extraktem. Bílek s krupicovým cukrem vyšlehám do pevného sněhu. V závěru snížím rychlost šlehání na nejnižší a vliji rozmíchaný žloutek. Jakmile se promísí, šlehač vypnu. Gumovou stěrkou vmíchám prosátou mouku.Těsto naliji na plech (nebo do trochu větší formy) vyložený pečicím papírem. Rozprostřu do tenké vrstvy a upeču při cca 175°C do růžova. Placka nebude velká, ale pohodlně se z ní vykrojí tři kolečka o průměru 7,5cm, a to počítám i s rezervou na okrajích plátu.
2. Levandulová pěna: Smetanu naliji do plecháčku, přisypu cukr a dám vařit. Průběžně promíchávám a nechám dojít až k varu. Cukr se mezitím rozpustí. Jakmile se na hladině smetany objeví bublinky, stáhnu plecháček z plotny. Do smetany nasypu sušenou levanduli, promíchám, přikryji a nechám louhovat asi 10 minut. Poté smetanu scedím. Vezmu borůvky a přes sítko z nich vymačkávám do smetany šťávu. Vždycky promíchám, abych viděla míru zabarvení, a takto obarvuji smetanu do mírně fialova. Když jsem s barvou spokojená, dám smetanu do lednice. Jakmile je smetana opět dobře vychlazená, vyšlehám ji do polotuha. Když bude řidší, bude to i lepší, protože hotová pěna musí být trochu tekutá, aby dobře vyplnila formičky. Mezitím si namočím plátky želatiny do studené vody. K ušlehané smetaně přidám zakysanou smetanu a promíchám dobře drátěnou metlou. Změklou želatinu přenesu bez ždímání do plecháčku a na nejmírnějším ohni ji za stálého míchání lžičkou nechám rozpustit. Trochu smetanového základu (asi 1-2 lžíce) dám stranou do malé misky a za hbitého míchání metlou do něj vliji rozpuštěnou želatinu. (Tím, že želatinu vliji do malého množství krému, zamezím tvorbě žmolků.) A pak to vše zase vmíchám zpět do zbývajícího smetanového základu, samozřejmě opět za stálého míchání. Dobře promíchám.
3. Sestavení dortíků: Z piškotového plátu vykrojím tři kolečka (tou samou formičkou, kterou použiji na tvorbu dortíku, abych měla stejný průměr). Kulaté formičky bez dna položím na kus alobalu, jeho okraje zvednu nahoru a formičku do alobalu zabalím. Umístím na rovnou podložku. Pak do formiček vložím dortovou fólii a přitisknu ji podél obvodu – ale zasucha, fólie se nesmí k formičce přilepit. Na dno formičky vtlačím piškotové kolečko. Zaliji trochou pěny, jen coby zakryla piškot, a zarovnám. Doprostřed navrším hromádku čerstvých borůvek. Pak lžící doplním pěnu, aby byly borůvky zakryté a dortík měl požadovanou výšku. Spodkem lžíce pěnu uhňácám, aby dobře sedla na spodní vrstvu pěny a na borůvky, a povrch urovnám. Nechám v lednici přes noc ztuhnout.
4. Dokončení: Formičky vyndám z alobalu a celý dortík vysunu. On tedy v podstatě sám vypadne spodem, takže pozor na to, aby neskončil na zemi. Dortovou fólii odstraním až před podáváním. Je-li na boku nějaká nedokonalost, třeba mezýrka mezi dvěma vrstvami pěny, snadno se to opraví, třeba špičkou mazacího nože (jakoby se to opatrně rozetře a tím zamaskuje). Ozdobit můžete dortík čerstvými snítkami levandule – to je asi nejhezčí, nebo jinými drobnými kytičkami, nebo borůvkami.

Tipy: Recept je opravdu na minimální množství, na 3 malé dortíky o průměru 7,5cm. Ačkoli on takový dortík není zas tak prťavý, my ho jedli po polovinách. Chuť levandule je totiž docela nezvyklá, takže si ani neumím představit, že bych toho snědla víc. Vůbec se nějak pořád nemůžu rozhodnout, jestli mi tato pěna opravdu chutnala. Bylo to rozhodně zajímavé, levanduli mám ráda, ale přece jen jíst ji – to je nezvyk. Ovšem manžel kupodivu dost chválil. Určitě by mi ale pěna tolik nechutnala sama o sobě; borůvky se k ní skvěle hodily, a to jsem je přitom původně použila jen proto, abych jimi nahradila umělé barvivo. Levandulová pěna by přece jen měla být trochu do fialova a sama levandule (aspoň sušená) ji neobarví. Borůvkové šťávy jsem použila víc, než jsem myslela, takže i ona asi trochu ovlivnila celkovou chuť pěny – ale jednak opět myslím, že k lepšímu, a jednak zcela nepatrně, chuť levandule je tu naprosto dominantní. Do receptu jsem původně chtěla použít mascarpone – aby pěna nebyla jen šlehačka, aby tam bylo něco hutnějšího. Bohužel ho v obchodě neměli, tak jsem vzala zakysanou smetanu. Vzala jsem ale s 30% obsahem tuku, aby byla hustá, a dala jsem jí tam málo, aby pěna nebyla moc nakyslá, to by se k levanduli nehodilo. Povedlo se to myslím akorát, ale kombinace s mascarpone by byla přece jen vhodnější. Na vzájemném poměru by potom až tak nezáleželo, protože smetana a mascarpone chutnají velmi podobně. Tak jestli rádi experimentujete, můžete levandulové dortíky vyzkoušet také, dokud jsou ještě naše lesní borůvky.

Jméno

E-mail (nebude zveřejněn)

Webová stránka

Komentář

Jméno, e-mail, ani stránku nemusíte vyplňovat. Vložený e-mail nebude zveřejněn ani nikomu předán, může být použit pro získání obrázku avataru ze služeb třetích stran. Pokud chcete mít u komentáře lepší obrázek, použijte gravatar.com. Odesláním komentáře nám udělujete právo k jeho zveřejnění i k cenzuře.