Už jsem tu jednou psala, že mě zaujaly zahraniční pěnové dorty, které se objevují pod názvem „rozbité sklo“. Protože k jejich vytvoření sloužívají prefabrikované želé kostky, jež u nás nejsou v podstatě k sehnání, zkusila jsem to nejdřív s domácím želé z ovocného protlaku, ale nebylo to ono. A pak jsme doma z legrace „utopili“ gumového medvídka ve štamprleti vody, co se jako stane. Přes noc se medvídek pěkně nacucal a ráno byl asi třikrát tak velký, měkký a rosolovitě třaslavý, avšak soudržný. Vyloženě si říkal o to, abych ho využila pro zmíněný typ dortu. A i když to nevypadá tak pěkně, jako když jsou uvnitř želé kostky, a i když po chuťové stránce to není vyloženě bomba, tak za tu legraci to stojí.

Piškotové těsto

• 4 vejce
• 120 g cukru krupice
• 100 g hladké mouky
• trochu vanilkového extraktu
• gelová barva

Smetanovo-jogurtová pěna

• 2 žloutky
• 200 ml mléka
• 1/2 lžičky vanilkové pasty
• 90 g cukru krupice
• 7 plátků želatiny Dr. Oetker
• 200 g smetany ke šlehání
• 240 g hustého bílého jogurtu

… a to nejdůležitější – gumoví medvídci Haribo s 25 % ovocné šťávy, 260 g (velký + malý sáček)

1. Začnu přípravou medvídků. Ty nasypu do větší misky a napustím na ně studenou(!) vodu. Vody by mělo být dostatek. Medvídky promíchám, aby nebyli slepení. Nechám je bobtnat asi tak 10 hodin, nejlépe přes noc. Pokud mám možnost, tak je čas od času ručně promíchám a odlepím od stěn. Voda z nich bude zakalená. Když se náležitě zvětší a změknou, vyliji je na cedník a nechám dobře okapat. Teď už s nimi zacházím opatrně, protože takto měkce rosolovití jsou náchylní k tomu, aby se jim odloupnul čumáček apod. Když okapou, přesypu je na plech vyložený pečicím papírem, kde budou dál osychat. Později na ně ještě jemně přitisknu papírovou utěrku, aby trochu vlhkosti odsála. Pár hezkých neporušených medvídků si dám stranou na ozdobení dortu.
2. Piškotové těsto udělám podle základního receptu. Než ale vmíchám mouku, přidám do vyšlehaných vajec vanilkový extrakt a gelovou barvu podle potřeby. Dobře prošlehám, aby se barva rovnoměrně rozptýlila. Pak tedy vmíchám prosátou mouku. Těsto vyliji na plech vyložený papírem na pečení a rozprostřu do tenké placky po celé ploše plechu (rozměr cca 35×29 cm). Upeču v troubě při 180°C. Trvá to jen pár minut a musím hlídat, aby těsto nezačalo moc hnědnout. Když je piškot na dotek pružný, vyndám plech z trouby a hned papír s piškotovým plátem stáhnu pryč na rovnou podložku, aby na horkém plechu dál nehnědnul. Nechám vychladnout. Pokud jej hned nepoužiji, obalím plát potravinovou fólií a uložím do dalšího dne.
3. Piškotový plát obrátím a sloupnu z něj pečicí papír. A teď je otázka – buď tato spodní strana bude pohledová, pak by ale neměla být moc zahnědlá (trochu ji lze ostrým nožem oškrábat, ale nesmí to být moc). Nebo můžu udělat pohledovou stranu z té horní tak, že horní kůrku opatrně seškrábnu – barva piškotu bude krásně jasná. Ne vždy to jde ale snadno, proto jsem automaticky pracovala se spodní stranou. Později jsem zjistila, že kůrka jde tentokrát sloupnout snadno a celistvě, možná jak byl piškot uleželý přes noc, takže pěna se k ní pak na bocích přilepila a zbytek piškotu měl tendenci se odtrhnout (je to trochu poznat i na fotkách). Nicméně dort se nerozpadl, boky neodpadly, k rozkladu došlo leda až při konzumaci na talířku.
4. Upravený piškot rozporcuji na tři díly: podél kratší strany plechu uříznu dva pruhy široké asi 7 cm, které budou tvořit boky dortu. Ze zbývajícího piškotu vykrojím kruh o průměru 16 cm, což bude dno. Připravím si nastavitelný ráfek a vyložím ho zevnitř pruhy piškotu, přičemž pohledovou hezčí stranu nechám směřovat ven. Délku pruhů případně upravím a ráfek stáhnu, takže pruhy k sobě těsně přiléhají, tvoří obruč a uvnitř zůstal prostor o průměru 16 cm. Do něj zasunu kruh z piškotu, pohledovou stranu teď neřeším. Vytvořila jsem piškotový hrnec, do něhož můžu nalít pěnu.
5. Pěna: Plátky želatiny namočím do studené vody. Žloutky dám do kovové misky a trochu prošlehnu metlou. Do plecháčku naliji mléko, přidám cukr a vanilkovou pastu, a nechám vařit. Jakmile začne mléko vřít, začnu jej přilévat k žloutkům, přičemž hbitě šlehám drátěnou metlou. Ze začátku přilévám mléko pomalu, aby si žloutky na horkou tekutinu zvykly, pak už zbývající mléko přiliji rychleji. Dobře prošlehám metlou a asi minutu nechám chladnou, protože tekutina je hodně horká. Pak do ní zašlehám měkké a vyždímané plátky želatiny. Vanilkový základ nechám chladnout, nejlépe v nádobě se studenou vodou pro urychlení, občas promíchám.
6. Odvážím jogurt a dám do misky. Smetanu vyšlehám do skoro tuha. Pokud mezitím pustil jogurt vodu, sliji ji, a pak do něj vmíchám ušlehanou smetanu. Když je nebudu hned používat, uložím do lednice. Jakmile vychladne vanilkový základ, postupně ho metlou vmíchám do šlehačkovo-jogurtového krému. Nakonec ještě dobře promíchám gumovou stěrkou ode dna a stěn. Pokud je pěna příliš řídká, nechám ji chvíli chladnout v ledničce, ale bedlivě kontroluji, aby nezačala vyloženě tuhnout. Důvod je ten, že v příliš tekuté pěně by klesli medvídci ke dnu. Neznamená to ale ani, že musí být kdovíjak hustá – prostě s citem. Trochu pěny si odliji stranou a do zbývající nasypu gumové medvídky. Opatrně a krátce promíchám, a naliji do piškotu. Pak naliji i odloženou čistou pěnu. Povrch uhladím a dortem trochu zatřesu, aby se pěna rozmístila, ale nebouchám o stůl, aby se medvídci nepotopili ke dnu. Dort dám zatuhnout do lednice, nejlépe přes noc.
7. Druhý den seříznu okraj piškotu, je-li vyšší než hladina pěny, aby byla výška stejná. Odstraním ráfek a dozdobím medvídky.

Tipy: Jak už jsem psala, recept (resp. množství) je určen pro dort o vnitřním průměru 16 cm a výšce 6-7 cm. Gumové medvídky doporučuji jednoznačně Haribo s 25 % ovocné šťávy, protože mají opravdu ovocnou chuť a jsou výborné. Můžete jich dát do dortu klidně i víc než já, třeba dva velké sáčky, jak libo. Kdyby se vám chtělo, upečte piškot důmyslněji – ne jeden velký společný plát, ale menší a tenký plát na pruhy, a pak zvlášť tlustší kolo. Takhle totiž zbude z plátu větší odpad, který by se jinak mohl využít právě k tomu, aby bylo dno tlustší. Já byla líná a upekla to jednodušším způsobem. Při podobném vykládání ráfku piškotem se dávají vždy nejprve bočnice a až pak dno, nikoli naopak. Pěna může být i jiná smetanová, tohle je taková další, sladko-nakyslá variace na tradiční téma. To, jak si trochu čisté pěny nechám stranou nakonec, je proto, aby byl povrch dortu hladký a bílý, aby nikde nevykukoval žádný gumídkovský zadeček, ale nutné to jinak není. Medvídci jsou po namočení dost měkcí, ale pracovat se s nimi dá, jsem toho důkazem. Ostatně nějaký ten mírně pocuchaný zjev medvídků nebude v dortu vůbec vidět. Jestliže by se vám to ale z nějakého důvodu nezdálo, dejte je během osychání do lednice – přece jen je to želatina, takže v chladu trochu zatuhnou a také lépe oschnou. Proč je vlastně namáčím? Kromě toho, že jsou pak větší, tak také změknou, takže není problém je v dortu rozkrojit.

Další tip: Pokud byste chtěli vyzkoušet to pravé rozbité sklo, zakoupíte ony hotové želé kostky např. ZDE. O jiných obchodech vlastně nevím. Je to ovocné želé s příchutí, které jsem vyzkoušela, ale nějak jsem měla problém se správnou přípravou. Konzistence se úplně nezdařila a do dalších pokusů se mi nechtělo. Ale chuťově musím říct: dost dobré.

Tento dort je dobrý na klouby.

Jméno

E-mail (nebude zveřejněn)

Webová stránka

Komentář

Jméno, e-mail, ani stránku nemusíte vyplňovat. Vložený e-mail nebude zveřejněn ani nikomu předán, může být použit pro získání obrázku avataru ze služeb třetích stran. Pokud chcete mít u komentáře lepší obrázek, použijte gravatar.com. Odesláním komentáře nám udělujete právo k jeho zveřejnění i k cenzuře.